Nedělní Zuzčino poetické okénko (14. 3. 2021)

Milé ženy – věrné čtenářky i ty všechny neznámé –, asi se shodneme v tom, že za poslední rok jsme se toho o sobě my lidé hodně dozvěděli. Doba covidová nás stále přesvědčuje o tom, co je v životě skutečně důležité, a mimo jiné také o tom, že fyzické zdraví je jen polovina úspěchu. Druhou polovinu tvoří zdraví psychické, tak nezbytné pro naši celkovou odolnost. Myslete tedy na to, že i ten nejkrásnější a nejsvobodnější pták si někdy může poranit křídla a bude pak vděčný za odbornou pomoc… Opatrujte se, jsem tu stále s vámi. A vy na své problémy nikdy nebuďte samy. Protože nemusíte.:-)
 

Zimě se nechce
 

V den, kdy vůbec nevyšlo slunce

probudím se ve zpocené košili

a se zmrzlýma nohama

Třesou se mi ruce

Venku na obloze

je pekáč plný buchet

ošklivých šedivých

nepovedených buchet

Když otevřu okno

vlétnou mi do záclon

nestíhám je pochytat

odporně páchnou smogem

Ledová sprcha a horká káva

tomu na chvíli dají smysl

ale i tak budu zase

celý den Černý pták

Večer poletím nechat si prohlédnout křídla

lékař v tmavém obleku

ke mně smutně zvedne oči

od černého klavíru

povzdychne si a řekne

že vypadám depresivně

Pak si dá obličej do dlaní

a budeme mlčet

Celou cestu domů budu přemýšlet

jestli byl smutný ze mě

nebo z toho

že mu taky nevyšlo slunce

                                                (Zima 2020, dr. Březinovi)