Myslíte, že být barmankou je jednoduché? Možná je pro vás klišé to slyšet, ale není. Opravdu to není jednoduché a opravdu to nemůže dělat každý, jak si mnozí lidé myslí.
Být barmankou není jednoduché
Jsem barmanka už 4 roky. Z toho 2 roky barmanka + obsluha VLT. Nevíte co je VLT? VLT znamená video loterijní terminál. Ano, vyplácím a obsluhuji automaty. Teď si říkáte… Proboha! Vždyť to není těžká práce.
A já vám odpovím… není?? Tak to se pletete.
Není lehké obsluhovat opilce a gamblery. Pár příběhů na začátek. Přišla mi na směnu matka mé kamarádky, trošku podnapilá, myslela jsem si, že to bude v pohodě, protože mě zná, ale spletla jsem se. Tato paní si totiž dřepla uprostřed herny a začala čůrat, ano čtete dobře, prostě tam dřepěla a močila na koberec. Nechápala jsem to, jak to mohla udělat? Zmohla jsem se jen na to zeptat se jí, jestli si ze mě dělá srandu. Nedělala. Vzala jsem kýbl, rukavice a šla to vyčistit. Tato paní měla ještě tu drzost zeptat se mě, zda jí nedám cigaretu, jen tak ze známosti. Když jsem volala její dceři, ať si pro maminku dojde, jinak ji budu muset nechat vyhodit, řekla “klidně ji vyhoď”.
Taky je „příjemné“ obsluhovat agresivní hráče, kteří V’vám ze vzteku plivou na obrazovku automatu. Hází do něj tisíce, ovšem pak vám to přijdou vyčítat, proč jim to nedalo žádnou výhru, přece tam hodili dost peněz. Moje myšlenky zní “seš tak primitivní, že tam házíš peníze, co bys měl dát na spoření dětem, tak si nestěžuj.” Jednou mi přišla vynadat manželka od hráče, proč ho sem pouštím… že z toho mám peníze, ale děti doma nemají co jíst, protože tatínek prohraje všechny peníze, co dostane od sociálky.
Zažila jsem pro mě moc smutný příběh, kdy otec začal učit hrát svého čerstvě osmnáctiletého syna. Kam se hrabou pomočené záchody nad tímhle. Jeho žena došla jednoho dne a začala vykřikovat, že jí dluží na alimentech a že všechno projede na automatech. Že my jsme rádi, protože z toho máme peníze. Ne nemáme, je nám jí líto. Tohleo by chlap neměl dělat, ale vyhodit ho nemůžeme ani jeho a ani syna, který tam doteď chodí a učí to své kamarády, tak jak ho to naučil jeho otec. Je jim osmnáct tak co naděláme.
Často slyším otázku, proč jsi v takové práci, která ničí lidi. A moje odpověď?
Nenutím je hrát, nenutím je pít. Je to jejich rozhodnutí. Nelíbí se mi gambling a nelíbí se mi alkoholismus, ale je to pro mě práce, za kterou dostávám každý měsíc zaplaceno. Jsem typ člověka co nehledí na to, co dělá, ale že hlavně něco dělá. Nehodlám být na sociálních dávkách jako mnozí. Jak se říká „každý strůjce svého štěst.í“ Mylná představa všech je, že my jako obsluhující můžeme za to, že lidé prohrávají peníze, že pijí. Není to tak.
Být barmankou není jednoduché a nemůže to dělat každý, potřebujete na to silnou vůli, pevné nervy a obrnit se proti méně chytrým občanům, kteří vám nadávají, snaží se vás okrást, pomočí vám záchody a nejen záchody, a tak dále. A taky si musíte dát pozor na kolegyně, které by vás chtěly okrást. Ano i to se stalo! A to nemluvím o strachu z přepadení či fyzickému napadení..
Největší paradox je v tom, že chodí hrát hlavně Romové, kteří dostávají tak „malé“ sociální dávky. Důchodci, kteří mají malé důchody a vdovské příspěvky a nezapomínejme na čerstvě osmnáctileté školáky, kterým dávají rodiče nízké kapesné.
Nelíbí se mi, co moje práce způsobuje za bolesti ostatním lidem, ale je to čistě jen jejich rozhodnutí. Pokud nechceš nejdeš, pokud chceš jdeš. Znám spoustu lidí, kteří tu chuť hrát a pít dokážou zvládnout. Je to jen o vůli. Ani my to nemáme jednoduché.
Příběh obsahující skutečné události
Zdroj foto:Pixabay.com
