Chris Bradford
Sedmkrát dolů, osmkrát nahoru.
Nahoru – dolů, jako na houpačce. Dneska mě přepadla taková zádumčivá nálada, a myšlenka se chtěla zhmotnit, tudíž jsem ji musela být nápomocná a “hodit to na papír” 🙂
Asi bych nemusela tolik přemýšlet a všechno v sobě “pitvat”, ale taková už jsem a starýho psa holt novým kouskům nenaučíš. Občas vlastně není špatné zastavit a zamyslet se.
Na sociálních sítích máme (téměř každý) tolik přátel až nám jde hlava kolem. Když se nám daří, plácají nás po ramenou, když se nám nedaří, mlčí..někteří. Tak tyhle nebrat! Zvážit, jestli se “přátelit” dál a nebo “mazat”. Říkám tomu, přirozená selekce. Občas je jí zapotřebí. Opravdoví přátelé jsou totiž ti, kdo nás plácají po tom rameni ať už jsme nahoře, anebo dole. Nahoře gratulují, a dole povzbuzují.
Nemám nejlepší období. Není to tragédie, ale je fakt, že bylo líp. Ono zas bude, o tom není pochyb, jen teď musím soustředit hodně energie a úsilí do tvorby nových projektů. No a jelikož jsem z důvodu rozsáhlé rekonstrukce a stěhování, a podobných “aktivit” pracovně “zamrzla”, tak těch “plácanců” po ramenou je čím dál tím míň. Přátel opravdu napočítám na prstech obou rukou, a možná mi ještě nějaký prstík zbude 🙂 Nevadí mi to, já vím, že to, co se toto léto děje, děje se proto, aby přišly super dny. Splní se mi VELKÝ SEN, a tak mi nevadí, že se teď tak trochu houpu. Já se vlastně houpu ráda :-).
Proč tu o tom čmárám? Jen tak, protože nic z toho co dělám, nedělám jen proto, abych NĚCO dělala, ale protože mě to, co dělám zkrátka baví. I to čmárání. A taky se ukrutně těším na to, co s mým milovaným mužem chystáme. Musím se z toho vypsat aspoň tady, na blogu, protože kamarádek, které to opravdu zajímá, je fakt málo :-)) Víc je asi těch, co se ptají, co teď dělám, když nedělám to, co jsem dělala. Těm říkám, že NIC, jednoduše NIC, jen se houpu, už po několikáté 😉
