Ernest Vunan a jeho boj o obnovu afrických pralesů
Schválně, co pro vás znamená štěstí? Dokázali (-i- protože vy všichni, ne jenom ženy s.r.o.) byste definovat význam tohoto slova sami pro sebe? Možná to není úplně jednoduché, viďte.
Ono totiž pozitvní slova, resp. slova s pozitivním významem, se kupodivu obtížně vysvětlují. Použijete asi nejčastěji příklady. Taky to tak dělám….
Shodou okolností, protože náhody neexistují, jsem dnes byl účasten přednášce z cyklu Muž, který sází stromy. Podobnost s knihou Jeana Giona je i není náhodná. Hrdina knihy, skutečně žijící člověk, chodil po francouzské Provence a ze své vlastní vůle sázel stromy. Bez stromů by na Zemi nebylo vody v pramenech a tudíž by nebyl ani život. Hrdina a původce projektu, který v současné době probíhá a má za svůj cíl sázení stromů v rovníkové Africe, přišel na to, že mizející mlžné pralesy zadržují vodu, která znamená život. A proto začal sbírat semena, pěstovat z nich stromy a sázet je. Je to jeho život a cesta i cíl. A představte si, že se jmenuje Štěstí! Vážně, jeho jméno, resp. příjmení Vunan, znamená štěstí. Má to tak někdo štěstí na jméno!
Ten usměvavý a veskrze šťastný člověk se jmenuje celým jménem Ernest Vunan. Je z Kamerunu, z rovníkové Afriky. Kdysi vystudoval chemii a přírodovědu, učil na středních školách a zjistil, že učit a mít jen teoretické znalosti, jak je zde obvyklé, je málo. Začal tedy zblízka a prakticky přírodu, ve které žil a o které učil, poznávat. Zjišťoval souvislosti. A přišel i na to, že kácení pralesů za účelem zajištění zemědělské půdy maximálně na dva až tři roky, je nesmysl. Neudržitelné způsoby hospodaření, jak by se tyto a jiné farmářské postupy daly nazvat, do Afriky zavlekla či importovala tzv. civilizace ve snaze “osvobodit” závislá území v sedmdesátých letech minulého století. Člověk žijící v prostředí, kde je buď teplo nebo teplo a déšť, nepotřebuje přemýšlet, proč by neměl svou farmu po vyčerpání živin přestěhovat na nové místo, které vykácel. Problém to však zakrátko bude a vlastně již je, mizí voda! A nikdo neví proč?
Ernest Vunan to ví! Protože stromy vodu drží v zemi. Nepustí ji, aby se mohla vypařit. Stromy nejsou jen součástí koloběhu kyslíku a oxidu uhličitého, ale i vody. Proto začal sázet stromy, obnovovat prales. Podle svých slov ročně vysází 30 000 stromů! A dělá to 20 let….. Ale zadržte uzdu bujným představám o počtech stromů a hektarech nového pralesa. Samozřejmě – bohužel – ne všechny stromy vydrží do stromové dospělosti. Znovu je někdo vykácí, vypálí…..
Pár let mu v jeho snažení pomáhá české občanské sdružení Kedjom-keku. Ernest i Kedjom-keku vědí, že nestačí “jen” sázet stromy. Je potřeba také vzdělávat farmáře, jejch děti. Musí vědět, proč se stromy nemají kácet a také jak to udělat, aby se po vyčerpání živin v půdě nemuseli stěhovat. Jak si vydělat na živobytí a prales přitom zachovat. Znáte možná poučení, že lépe je potřebnému dárovat síť než ulovenou rybu….. je potřeba znát souvislosti, způsoby a možnosti.
Kedjom-keku spolu s Ernestem Vunanem – Štěstí v současné době pořádají po Česku přednáškové turné. Promítají film a vysvětloují své počínání. Při přednášce, které jsem se zúčastnil mě napadlo,
že vlastně je to jakýsi uzavřený kruh. Před mnoha tisíci let vznikl život v podobě reprezentované Homo sapiens v rovníkové Africe. A hamižné lidstvo má dnes možnost samo sebe udržet při existenci záchranou rovníkového pralesa. Napravením omylů a zkratkovitých úletů z minulosti. Při přednášce padla i věta: “Starejme se o přítomnost, aby mohla (vůbec někdy) přijít budoucnost…..”
Více se dozvíte na stránkách www.kedjom-keku.com a na dvouměsíčním přednáškovém turné po Česku i Slovensku….
Zdroj foto:Pixabay.com
