Nepředvídatelná cesta: Příběh boje s rakovinou a objevování vlastní cesty
🙂 velmi mne potěšilo ,že jste si přečetly článek ode mne zde…………….. I nemocná můžu ….vše …..
Snažilajsem se Vám sdělit ,že některé věci si prostě naplánovat nemůžete nebo ani nechcete a stejně přijdou . Pokaždé ,když Vás něco zpraží a už si říkáte ,no dobre tohle zvládnu a bude fajn věřte ,že se vždy může objevit náhoda.
A co se týče té mé přišla v pravou chvíli. Celý život jsem sportovala ,a láska ke sortu mne dovedla až do toho ,že koníče se stal vysněnou prací a jak si tak jedu v tom svém korýtku a už už jsem to dotáhla do fáze ,kdy si můžete říct ,jo přesně tohle je to co jsem chtěla tak dostanete facku a vzkaz ,tohle není tvá cesta brouku!
😀 bránila jsem se ,ale pak jsem pochopila ,že vlastně moje cesta je s lidmi co si ne zaslouží a ,které si zasloužím já . To bych bez rakoviny nikdy nezjistila …. nejsem ufňukaná Jaruna ,ale musím otevřeně přiznat ,že projít chemkou i v dnešní době je očistec na zemi … já vážně obdivuji ty stařenky a stařečky co tiše a s pokorou chodí na chemo a jsou na vše sami. Je obdivuhodné kolik síly mají a já si vplula na onkologii jako rozesmátá divoška s tím ,že no tak mě tu máte dám si koktejl do žíly a jdu …
HMMM …..ŠLA JSEM téměř do kytek po první dávce…brečala lezla po čtyřech ,a pak jsem řekla ,že na to kašlu ,že tohle mě zabije dříve než rakovina samotná ..jo ale když máte doma 4 děti tak se to jednodušeji říká než plní … prima Jaruno zvedni hlavu a ukž ,že jsi lepší než ta mrcha co se k tobě nastěhovala a neplatí nájem !
Věřte mi,že úplně snadné to nebylo ,ale jsem vděčná …při každé chemce a měla jsem jich 16 jsem v polospánku napojena infuzí ,které se srstra dotýkaly jen a pouze v rukavicích , jsem přemýšlela ,přemýšlela co jsem udělala špatně ,proč zrovná já … a pak mi to došlo .. někde tam venku mě čeká cesta po které mám jít já a nikdo jiný …. a dokázat na co mám …
Je zvláštní ,jak si člověk uvědomí co je důležité a co je jen takový lesklý obal na život …. paradoxně lidé co jsem považovala za přátelé se mne začali stranit a dnes se teprve opět vracejí a lidé od ,kterých bych to vůbec nečekala se stali mými přáteli co bych platila zlatem …….
MUSELA JSEM SVÝM DĚTEM SLÍBIT ,ŽE NEUMŘU ………… je to velmi obrovský závazek ,ale vysvětlila jsem svým dětem ,že tohle je jinak ,že slibuji ,že se budu snažit se uzdravit a být s nimi co nejdéle ………………miluju je a jako každá mám bych za ně dýchala …..ale rakovina mne naučila ,že problémy cizích byť i v rodině si musí každý řešit sám … vlastně to formuje charakter a tak snad mé děti budou jednou zdatně připraveny do života.
A nejlepší na všem je ,že malování otevřelo srdce nejen mě ,ale i lidem kolem mne. Mám to sice trochu jinak nastavené s portrétování ,ale i tak lidé čtou v mých obrazech moje pocity ,myšlenky a i strach a touhy ….. Něco chtít a dokázat to zrealizovat je největším úspěchem kadého z nás …. a věřte nebo ne je nejlepší vědět s kým máte tu čest …. já a rakovina jsme se seznámily ,vím proti komu stojím ,ale ona už to teď ví taky ….:) přeji všem zde krásné slunečné dny a připojuji pár obrazů pro potěšení 🙂 ♥
Zdroj: Zumba Kolínová
