Proč MIŠMAŠ? Je to takové to povídání „mezi námi děvčaty“, které obsáhne snad všechny stránky života. Správně česky se tomu říká „semelou se mrtví, živí“. Při takovém dýchánku se probere práce a politika, děti a vztahy, dovolená a nemoci, sex a zahrada, nákupy a interiér bytu…. V různém pořadí a s různou intenzitou…podle toho, co zrovna frčí. A proč tety Evy? Protože všechno začíná od Adama…tedy vlastně od Evy 🙂
Nejsem člověk, který by navštěvoval konference. Ale v polovině letošního března (2013) jsem obdržela pozvání od kamarádky a vyrazila na svoji první v životě. Na konferenci MUŽe, která byla pro ženy 🙂
Nedrbalo se o chlapech, jak by tomu název napovídal, ale jednalo se o „Manuál úspěšné ženy“, konečně i ten mne přivedl na tento portál. Na konferenci se také křtila kniha “Úspěch měřím štěstím aneb co stojí podnikání v Čechách”. Mluvilo se hodně a mluvilo se o všech možných aspektech podnikání. Setkala jsem se se spoustou zajímavých lidí. S některými to bylo setkání značně jednostranné (znáte to: já je sice viděla a slyšela, ale pochybuji, že mou osobu vůbec zaregistrovali). Diplomaticky se tomu říká „nebyli jsme si oficiálně představeni“. S některými účastnicemi i spoluorganizátorkami jsem si zajímavě popovídala, a vůbec jsem si celý den, až na pár vyjímek, užila.
No uznejte samy, při příchodu mne příjemná děvčata přivítala a dostala jsem kosmetický balíček. Dopoledne i odpoledne se podávala výborná káva s ještě lepším občerstvením (cheesecake, mrkvový dortík nebo čokoládový dortík s karamelem a mandlemi, valašské frgály a domažlické koláčky – mňam!). V poledne byl oběd formou bufetu ve vyhlášené restauraci Aureole Fusion, kde je šéfkuchařem Jiří Král (pamatujete na něj z Kuchařské pohotovosti?). Pravda, šla jsem až mezi posledními, ale i zbytky v Aureole jsou pořád zbytky pokrmů z prvotřídní restaurace!
Ale zpět ke konferenci.
Sem tam jsem si vyslechla příspěvek některého s přednášejících (Eliška Hašková Coolidge, Margareta Křížová, Martina Trojanová, Karel Havlíček), ale převážnou dobu jsem si povídala s kamarádkou a spoluautorkou křtěné knihy a hlavně s čerstvou maminou a „ňuchňala“ jsem si její čtyřtýdenní miminko. Takže prostě BEZVA DEN!
Zlom ovšem nastal při křtu již zmiňované knihy. Tomu předcházelo povídání jedné
ze spoluautorek knihy a také spoluzakladatelky tohoto portálu – Evy Vaškové Čejkové o jejích začátcích v bysnysu a podnikání v Čechách. Eva je bezesporu velmi pracovitá, cílevědomá a velmi inteligentní dáma, musí taková být, vždyť kam až se vlastními silami dostala! Navíc je téměř o 10 let mladší než já, s tváří a postavou modelky, s manželem (jestliže bychom Evu nazvali Barbie, on by byl Ken! to je troška nadsázky, ale skutečně jen špetička :-)), krásným synkem – holt ty geny, nějaký ten majetek by se tam taky našel, navíc je příjemná, sympatická a inteligentní. Prostě samá superlativa! Líčí ve své přednášce sice těžkosti podnikání – ať už s úřady, zaměstnanci či obchodními partnery, ale stejně začínám upadat do deprese.
A čím dál tím hlubší! Kam jsem to vlastně dotáhla já? Je mi téměř hm…..cet, no necelých, ale už mám blíž ke čtyřiceti než třiceti, dvě děti – sice zdravé, ale v podstatě průměrné, manžel – průměrný, psí bouda – nic moc, taky průměrná, vzdělání a zkušenosti – průměrné, zaměstnání – podprůměrné (ale platí účty!), no a já jsem vlastně taky tak nějak průměrná…
A do tohoto, pravda ne zrovna veselého, rozjímání přišla se svou přednáškou o tom, jak nalákat investora, Margareta Křížová. Mimo jiné uváděla příklad paní, co peče doma koláče. Proč říkat, že recept je od babičky nebo od sousedky a koláče peče doma, celá rodina jí pomáhá, aby to stačila a že je to jenom takové malé podnikání a vlastně ani není. Když to samé lze říci přece úplně jinak! Třeba takhle: v rodinné firmě používáme staré tradiční rodinné recepty, klademe důraz na kvalitu a zákazníků máme tolik, že je nestačíme uspokojovat.
Je to to samé, lépe to zní, nepodceňujeme se a dáváme okolo najevo, že s námi musí počítat,
i když „jen“ s koláči. BUM! A JE TO! Do neveselého rozjímání nad průměrností mi tahle malá drobnost, spočívající v náhleddu/pohledu na svět, vlila krev do žil!
Všechno je otázkou úhlu pohledu, ač mnohdy se ty úhly hledají – na rovinu moji milí – dosti špatně.
Chce to teda trochu cviku, ale jde to 🙂 No posuďte sami:
-
- „Nemám dluhy (hypotéku) na dalších dvacet let,
ALE
- mám dlouhodobý finanční plán.“
-
- „Nemám staré auto,
ALE
- mám zahraničního veterána (každé auto od 20 let výše).“
-
- „Nepracuji ve fabrice s národnostním mixem (to není výraz xenofobie),
ALE
- v zahraniční firmě s mezinárodním pracovním obsazením.“
No řekněte – nemám já se skvěle? :-))) Stačí chtít! Vyzkoušejte to také, věřím, že najdete spoustu dalších ALE a pobavíte se u toho podobně jako já 🙂
Zdroj foto:Pixabay.com
