Kdo z vás už v životě hrál fotbal, volejbal, basket nebo (mini) golf? A kolikrát? Jistě. Míčové hry jsou oblíbeným způsobem zábavy pro děti a dospělé už po staletí, provází nás vlastně po celý náš život. Od útlého dětství až po zralý věk.
Napadlo vás někdy, kde se takový míček vlastně vzal?
Byl původně určený na sport? Nebo na hraní? Existovala jen jedna podoba míčku, až se nakonec každá hra i sport tak zdokonalily, že každá vyžadovala speciální míček?
První balonky byly s nadsázkou „trochu“ jiné než dnes. Byly totiž vyráběny z prasečích močových měchýřů nebo ze zvířecích plic. Aztékové první balonky vyráběly z plic kočičích, které posléze obětovali bohům. Existují dokonce záznamy o baloncích z velrybích plic. Dokážete si představit, jak byly asi velké?
Míčky ale nevznikaly jen tak. Původně šlo o sportovní náčiní. Patrně nikdo netušil, že se chytne i jako hračka. Aztékové i staří Egypťané si s míči a míčky nadšeně hráli, stejně jako Sumerové. Přesto se o skutečných baloncích dá hovořit až tehdy, kdy vznikla guma.
Jak to všechno začalo?
První gumový balonek byl vyroben profesorem Michaelem Faradayem v roce 1824.
Pan profesor své balonky vyráběl tak, že uříznul dva kusy položené dohromady a jednoduše stlačil hrany.
První nafukovací balonky světlo světa spatřily jen o dvacet let později v Londýně.
Ve dvacátých letech 20. století navrhl Neil Tillotson latexový balonek s kočiči tvářičkou a oušky z ručně nařezaného kartonu. V obchodě je děti našly v dubnu 1931 – a byly nadšené. Byl to totiž jeden z prvních balonků vyráběný přímo pro ně.
