Maniok je keř z čeledi pryšcovitých rozšířený v mnoha regionech světa, proto také dostal řadu alternativních názvů, např. kasava či yuca. Název yuca se používá ve španělštině i v USA, rostlina však nemá nic společného se stejnojmennou jukou guatemalskou. Maniok se pěstuje v tropických a subtropických regionech pro své jedlé kořenové hlízy bohaté na škrob. Sušený prášek z kasavy (škrobovitý extrakt) se nazývá tapioka. Může mít i podobu malých kuliček, tapiokových „perel“, které jsou mj. základem asijského bublinkového čaje (bubble tea).
V tropech je kasava základní potravinou, především v rozvojových zemích, a je tam třetím největším zdrojem sacharidů v potravě po rýži a kukuřici. Rostlina dobře odolává suchu a může růst i na okrajových půdách. Kasava může být sladká nebo hořká. Obě varianty však podobně jako jiné kořeny a hlízy obsahují také toxiny (hořká v mnohem větším množství), konkrétně prudce jedovatý kyanovodík. Proto se před konzumací musí správně upravit, např. varem, sušením či kvašením, jinak hrozí otrava kyanidem, která může skončit i smrtí.
Výhodou manioku je vysoká energetická hodnota potravy z něj získané v poměru k rozloze půdy, na které se pěstuje. Díky jeho odolnosti vůči suché půdě s minimem srážek a díky možnosti sklízet ho podle potřeby (nikoliv jen v konkrétním období) slouží i jako rezerva pro případ hladomoru, a má tak velký význam především v subsaharské Africe. Např. v Ghaně tvoří kasava cca 30 % průměrného denního kalorického příjmu obyvatel a pěstuje ji téměř každá farmařící rodina. Nevýhodou je problematické skladování – pro vysoký obsah vody můžou hlízy relativně brzy shnít.
