Pro nás Severočechy je tato pochoutka asi celkem známá, navíc byly suchary mezi prvními produkty, které získaly v roce 1989 ochrannou známku.
Pečivo na první pohled připomíná vysušené plátky veky hojně obalené v moučkovém cukru. Vzpomínám si, že jako malá jsem je ráda mlsala u babičky, netuším, jak dalece byly k dostání i v jiných místech, než přímo v Lomnici nad Popelkou, odkud jejich výroba pochází.
Historie sucharů se začala psát někde kolem roku 1800. Pravděpodobně prvním výrobcem sucharů byl pekař Antonín Kynčl, který pekl suchary již před tímto rokem. V roce 1810 již bylo ve městě zhruba 20 výrobců sucharů, z nichž největší a nejznámější byla firma cukráře Michala Jíny a jeho synů Antonína a Josefa, který v roce 1907 postavil první továrnu. Lomnické suchary si získávaly oblibu a začaly se vyvážet i mimo Rakousko-Uhersko.
Lomnické suchary se dříve vyráběly v každé chalupě, kdejaká hospodyňka měla svůj recept, peklo se až dvanáct druhů. Vedle základních arašídových, oříškových, mandlových, také dietní, čokoládové, vanilkové, dětské, kakaové, karlovarské, holandské, dělnické.
Velkým úspěchem bylo získání první ceny Grand Prix na světové výstavě v Paříži v roce 1927. V roce 1948 byla výrobna znárodněna a postupně přecházela pod různé závody a firmy, v době předrevoluční to byly Čokoládovny Praha – Modřany. Po revoluci firmu zprivatizovala společnost Nestlé, která zde výrobu v roce 1994 zrušila. Naštěstí hned rok poté zde byla výroba opět obnovena a v roce 2005 bylo založeno Sdružení výrobců Lomnických sucharů, které se stará o udržení tradičních receptur a postupů při výrobě, stejně jako o ochranu výrobku.
O historii lomnických sucharů se nejvíce dozvíte při návštěvě městského muzea v Lomnici nad Popelkou, kde zároveň i v přízemí si můžete originální lomnické suchary zakoupit. Z vlastní zkušenosti mohu tuto návštěvu vřele doporučit.
