Květinová výzdoba dodnes ke slavnostním chvílím patří. Tak proč jí nevěnovat kousek místa i v poezii?
Lilie před slavností
Lilie v záhonu
s dravostí soupeří
o výhled na nebe.
Když slunce vyjde však,
ztiší se,
nežárlí na sebe.
Jediným paprskem
pohladí král nebes
každičkou z nich.
Ještě jich tolik má!
A přít se o slunce?
Bláhový hřích!
Před slavností
Pokryté ještě kapkami rosy
složené v ošatce z trav,
od rána služebné ze zahrad nosí.
Rostly a kvetly jen pro tuto chvíli!
Červeň a růž, modrá a bílá,
barev že přechází zrak
a úžas každého jímá.
Všechny své půvaby vystaví slunci!
Prokřehlá poupata chvějí se v dlani
děsí je ten velký svět-
však v zahradě nemají stání.
Kéž všechny oslní nádherou svojí!
Od slunce východu do svitu měsíce
každý den tančily
i slzy roníce.
Jak zklamat by mohly oči, jež milují?
