Je tomu již více jak 177 let, co si můžeme svůj oblíbený nápoj osladit kostkou cukru. Ne vždy tomu tak bylo.
Až do poloviny 19. století se cukr distribuoval převážně ve formě cukrových homolí, které byly velmi nepraktické. Jejich výška mnohdy dosahovala až 1,5 metru, cukr se z nich musel na drobné slazení štípat, což nejednou vedlo i k drobným úrazům.
Ten se nakonec stal i podnětem k tomu, aby se cukr začal vyrábět a prodávat v menších kouscích.
Za vynálezce kostkového cukru, rsp. lisu na kostky cukru, je považován Jakub Kryštof Rad, jenž byl ředitelem dačické rafinérie a kostkový cukr si nechal patentovat v roce 1843, na popud své manželky Juliany, která se právě při štípání cukrové homole poranila. Privilegium k výrobě kostkového cukru bylo Radovi uděleno 23. ledna 1843.
Radovy první kostky měly tvar kvádru blízkého krychli s rozměry hran 1,2 cm a 1,5 cm. Později se začaly u různých výrobců lišit a také tvar se měnil od krychle po různé geometrické tvary, např. ve tvaru znaků karetních barev bridže – kříže, káry, srdce a piky.
Více o výrobě cukru se můžete dozvědět v dačickém muzeu, kde je možné si například i odzkoušet odlomení kousku cukru z cukrové homole. Ve městě se též nachází pomník, věnovaný kostce cukru.
