Když se setkáme

Dámská jízda, jak má být.

Po dvou našich návštěvách u Helenky (http://www.zenysro.cz/CS#!detail/blogy/6596/Blizka-setkani-tretiho-druhu), zmiňovaná přítelkyně se konečně rozhodla, že přijede k nám. Bohužel, nemají auto, ale autobusy sem taky jezdí. Chtěla dorazit až kolem druhé, ale já říkám:

“To néééé, Heli, nepokecáme spolu pořádně samy bez chlapů. Musíš přijet dříve. A neboj se, hlady tě umřít nenechám”.

Protože Helča žije zdravě a stravuje se dělenou stravou podle Lenky Kořínkové, bylo třeba zjistit, jaký stravovací režim bude zrovna mít v den návštěvy. Již týden dopředu jsem z ní páčila, zda má kytičkový nebo zvířátkový den a byl to ten druhý. Okamžitě jsem nastudovala příslušnou literaturu a zjistila, co mám nakoupit a co mohu chystat. Protože bydlím v malém městě, musela jsem oběhat hodně obchodů, abych sehnala, co jsem chtěla. Především jsem ale chtěla Helenku překvapit.

V úterý ráno jsem se vrhla na přípravu kuřecího salátu s domácím dresingem a obložených talířů (viz fotografie). Poklidila jsem byt a hodila se do gala a šla jsem kamarádku vyzvednout na autobusovou zastávku. Naše objetí bylo opět spontánní a krásné, jako bychom se znaly od malička nebo patřily do rodiny.  Helča se vrátila k nám do města, kde kdysi jako holka bydlela, leč tu mnoho let nebyla. Naše město získalo novou tvář, vloni se dokončila rekonstrukce náměstí, a tak jsem Helenku protáhla po náměstí a ta jen zírala.

“To tu nebylo!” , “To je nové?”, “Domy mají pěkné fasády”. “Támhle jsem x let pracovala”. “Tady bydlí moje kamarádka ze školy!”

Slova údivu nebrala konce. Zastavily jsme se i u nás v Infocentru, kam chodím občasně v turistické sezóně na brigádu. Než jsme spolu došly domů, utekla nejméně skoro hodinka. Ale nevadí, ukázka města patřila do našich plánů. Doma jsme si předaly dárečky, ukázala jsem Helče byt, uvařila kávu, přinesla pohoštění, sedly jsme si spolu a povídaly. Nejprve žasla nad mým pohoštěním a opravdu, na nic z toho, co jsem nabídla, nemohla říci: “Ale to já nesmím, to nejím, to si nedám”. Což mě velmi potěšilo.
Ještě jsme si zdaleka nestihly povědět všchny ženské věci (především o našich drahých polovičkách) a už přišel domů manžel z práce.
Jelikož k němu má Helenka zrovna tak krásný vztah jako ke mně, tak se hned na sebe “vrhli”, čehož jsem využila k tomu, abych i manželovi přichystala a donesla oběd. Dostal to samé, co jsme měly my a i jemu velmi chutnalo. Helenka nás přesvědčila, že drzet se zdravého děleného stravování není nic, co by bylo nechutné a ona si díky tomu již přes 20 let drží krásnou štíhlou postavu, kterou bychom jí mohli závidět.

A tak se z dámské jízdy stala jízda smíšená. Nevadí, my s manželem máme pěkný vztah a oni dva spolu také, a tak se povídalo a povídalo. Helča občas řekla, abychom jí na netu zjistili odjezd autobusu, ale my měli v plánu ji domů odvézt autem…a tak se pořád povídalo a najednou byl večer. A vyslyšeli jsme žádost kamarádky, že už by asi měla jet domů.  Nabízeli jsme i spaní u nás, ale doma na Helenku čekal  manžel.
Vím, že je to běžné, setkání s kamarádkou, posezení, plkání, ale pro nás je o to hezčí, že se známe teprve pár měsíců, poznaly jsme se na netu a máme k sobě opravdu blízko jako sestry. Toto se povede málokdy v životě.

Helenko, těším se na další setkání s Tebou, musíme ho naplánovat již brzy.
Tvoje  Lenka Hudlenka