V devadesáti letech zemřela v pondělí 7.9. psycholožka Jiřina Prekopová. Autorka terapie objetím skonala v Praze. Jako dětská psycholožka působila v Německu. Napsala řadu odborných knih o výchově, třeba titul Malý tyran.
Jiřina Prekopová se narodila roku 1929 v Prostějově jako mladší ze dvou sester. Psychologii vystudovala v Olomouci, ale po studiích kvůli svým protikomunistickým názorům nesměla v oboru pracovat. Proto ke konci padesátých letech odešla do Sudet, kde tři roky učila na škole a vpodstatě provozovala poradenskou činnost v terénu. I přesto, že jí bylo působení ve škole zakázno, zde zůstala a živila se prací v zemědělství. Onemocněla tyfem a téměř zemřela.
Prekopová napsala řadu populárně-naučných knih o výchově dětí, přeložených do mnoha jazyků, které se staly bestsellery. Někteří s její metodou nesouhlasí, jiní jsou z ní nadšení. “Víte, já jsem proti tělesným trestům a bití dětí. Odpovědí na všecko je láska. Ta musí v rodině proudit,” tvrdila Prekopová. V pevném objetí podle ní vyjadřují své pocity blízcí lidé, tedy rodiče s dětmi nebo životní partneři. Terapeutický vliv má setkání tehdy, když se mezi oběma zúčastněnými znovu rozproudí vzájemná láska. Prekopová byla přesvědčena o tom, že bezvýhradná láska k sobě samému i k bližnímu je největší hodnotou.
Se svým manželem – Slovákem Valentinem, jež byl jako politický vězeň patnáct let ve vězení, odkud se vrátil s těžce podlomeným zdravím – v roce 1970 opustila Českou republiku a dostala se do západního Německa. Zde vystřídala několik pracovišť (zpočátka pracovala v registraci v bance). První místo jako psycholožka dostala v Německu v domě pro postižené lidi, poté pracovala s autisty v diagnostickém a terapeutickém centru ve švábském Albu. Mnoho let působila na dětské klinice Olgahospital ve Stuttgartu. Během své práce s autismem se setkala s myšlenkou pevného objetí vypracovanou původně pro autistické děti americkou psycholožkou Marthou Welch (tzv. Holding therapy). Čerpala také z vědeckých poznatků etologa Niko Tinbergena, nositele Nobelovy ceny, a z práce Berta Hellingera v oblasti rodinných systémů a konstelací. Metodu pevného objetí tak rozvinula vlastní cestou – pevné objetí se stalo prostředkem obnovy lásky v rodině.
Marie Zemanová, která píše o životě bez zraku, o JP napsala ….
Nezapomenutelná byla přednáška v pražském kostele, kde po havárii topení přiměla faráře, aby účastníky zabalil do dek a rouch a každých 10 minut nutila publikum v uličce cvičit. Hezké bylo i setkání ve slánském klášteře. Bylo pro ní samozřejmé se s každým osobně přivítat. Bylo mi ctí, že byla naopak v publiku v rezidenci RoSa, kde jsme s kolegy z Návštěv POTMĚ měli několik besed a hudebních vystoupení. Budu si ji pamatovat jako nezdolnou, živelnou a elegantní dámu, která uměla přijmout svůj nelehký osud i nemoc.
