Syn s rodinou volali z dovolené: “Mami, jsme fakt v ráji.” Slzy mi vyhrkly. Která matka by nepřála svému dítěti nevšední zážitek. A která babička by nebyla nadšená fotkami vnoučka ráchajícího se v teploučkém karibském moři. Zvládli vše – dlouhý let, několikahodinové zpoždění, posun času. Nejlépe malý – dvouletý klučík. Prostě si to užili – byli v Dominikánské republice. A my jsme s pejskem vyrazili, jako každý den, na procházku. Každým dnem je vše kolem nás jiné – rozkvetlejší, barevnější, voňavější. A tak si každý den užíváme – krásně rozkvetly meruňky, třešně, zlatý déšť. Sousedovic ovečky mají krásná jehňátka. A dalším sousedům jejich kočka porodila koťata – sourozence našeho mazlíka Zrzka. Krásně pučí bříza, lípa, kaštany. Na každé procházce do sebe nasáváme jarní energii. Kde je vlastně ten Ráj? V každém z nás. A jen na nás záleží, jak jsme schopni krásu a pohodu kolem nás vnímat a užívat si ji. Prostě Ráj je tam a tehdy, kdy jej chceme vidět a mít. Krásný víkend
