Přebrepty a kulišárny vašich nejmenších! 🙂
Milé ženy,
jak dcerka roste a je jí už skoro dva a půl roku, tak mě téměř denně překvapuje (někdy mile, jindy nemile) svými gesty či poznámkami. Zde se s vámi podělím o pár z nich, které mi opravdu utkvěly v paměti. Říkám si, že si je budu muset zapisovat, jelikož jak je v životě dospělých spousta věcí a zážitků, tak má člověk tendenci zapomínat, mnohdy bohužel i ty vtipné situace.
Nedávno jsem jela s dcerkou a manželem autem, manžel si odskočil do obchodu koupit maso a my na něj čekaly. V tom ona povídá: “Mami, Ami není dobře.” A já na to: “Jakto? Něco tě bolí?” Amálka: “Ano. Hlava.” Já: “A z čeho?” Ami: “Z auta.” A bylo po debatě. 🙂
Když s ní večer ulehám do postele, tak po chvilce se většinou otočím zády k ní, protože vím, že rychleji usne. Ona se mě ale často ptá, proč se otáčím, tak jí na to odpovím, že maminku bolí záda. Nedávno mi Ami říká: “Mami, Ami otočila, bolí záda.” 😀 Jo jo, slyší to ode mne, tak chtěla být asi za dospělačku. 😉
Když se jí třeba nechce už dál jít po svých nožičkách po schodech (bydlíme ve 4. patře bez výtahu), tak to zkouší nejprve tak, že se zastaví a poví, že ji bolí nožičky. Když to na mě nezabere, tak pár schodů vyjde, poté se opět zastaví, podívá se na mě a jakoby tázacím tónem se mě ptá: “Mami, Ami bolí záda?” 😉 Když ani tohle na mě nefunguje, tak pochopí, že má smůlu a dál jde po svých.
Dnes ráno přišla do postele k nám, podívala se na mě a říká: “Mami má velký nos. Tati má velký nos. Ami má malý nos.” Pak se tomu zasmála a odešla zase pryč. Takže pro nás opravdu veselé probuzení.
Nejhorší však je to, že je hodně ulhaná, jen aby dosáhla svého. Často se to týká jídla. Asi před týdnem byla na noc u mých rodičů a ti mi hned druhý den požalovali, že jim Amálka sdělila, že neměla oběd, že má hlad. Naštěstí oni ví, jak to ve skutečnosti je. Chvíli jsem tam s nimi pobyla, Ami opět vyluxovala, co se dalo a po cestě domů mi Ami říká: “Mami, Ami má hlad.” Tak jí říkám, že přece jedla hodně u babičky. A ona spustila svou: “Ne, babi nedala oběd. Babi nic nedala.” No hrůza. 😉 Už teď se děsím toho, co si navymýšlí ve školce, jakou vizitku nám udělá u paní učitelky. Asi je budu muset varovat. Snad ji to časem přejde, i když … 😉
Věřím, že i vy máte spoustu zážitků se svými dětmi, sama jsem přesvědčená o tom, že ty vydařenější ještě přijdou. Budu však ráda, když se i vy podělíte se svými historkami s ostatními v komentářích.
Mějte krásný den a už teď se nemůžu dočkat, co napíšete.
Vaše Míša 🙂
Zdroj foto: Pixabay.com
