5. 3. 2019
Víte co nenávidím? Chrápání. A proto mi jistě bylo dopřáno muže co chrápe. Naštěstí mám celkem kvalitní spaní. Pohyb dítěte, o dvě místnosti dál, mě probudí hned, ale vrtání u hlavy mě neprobudí. S mužem už jsme v nějaké vzájemné symbióze. Já si ráno zabrblám pod knírkem a on mě určitě nevnímá. Takže chápete správně, ten den mi začal vyvoláváním pána pekel mým partnerem. Z druhé strany je mi ho hrozně líto. Raději oželím dovolenou, jen aby si mohl konečně zaplatit tu plastiku nosní přepážky. Budí s tím i sám sebe.
Po 100 letech jsem si udělala kávu. Více takovou chybu neudělám. Příště začnu něčím slabším. Každopádně než jsem budila dítě do školy, stihla jsem odepsat na všechny maily, sms a podívat se na zprávy. Dcera se probudila jako sluníčko a byla úžasná. Nic vám neudělá krásné ráno, než šťastné dítě. Vypravila jsem ji ke škole a šla zpět domů. Poklidit a nachystat se na hlídání mé malé úžasné neteře. Víte co? Mám úžasného partnera. Nastavil si budík, aby mi pomohl ráno s úklidem.
S neteří jsem stavěla do řady panáčky z Kinder vajíček, tančily na Míšu, dělaly domácí nudle a játrové knedlíčky, tančily v mých šatech jako princeny. Je krásné se vrácet do dětských let. Po obědě dorazil zbytek mé rodinky a maminka. Všichni jsme si museli hrát. Dcera přišla ještě bez úkolů, tak jsme si udělali úterý odpočinkovým dnem (pro ní odpočinkový). Den byl úžasný a pro mě skončil spánkem od 18 hodin. Co víc jsem si mohla ten den přát? *heart*
