Dagmar Pecková měří 158 centimetrů, na hlavě má ježka a v hrdle poklad. Předchází ji nepřesná pověst svéhlavé a umanuté „operní divy“, která přišla o hlas a vrátila se (ne)pokorně ze světa domů, kde dál boří zaběhnutá tabu.

Cesta operní pěvkyně Dagmar Peckové k velkolepé kariéře v hudebním světě nebyla vůbec přímočará.  v počátcích se jí moc nedařilo: Dělala na konzervatoři přijímačky na herectví i operní zpěv, ale nevzali jí nikam. Jako mnohokrát v životě jí tehdy pomohla její „zabejčenost,“ jak to sama nazývá.

Na konzervatoř se dostala až na podruhé, ale ani potom nebylo vyhráno. Když se jako mladá absolventka snažila uplatnit, nevzali ji do Národního divadla v Praze, ani do Brna či Ostravy. Pak ale přišla nabídka ze zahraničí.

Začala zpívat v Semper Opeře v Drážďanech, v 24 letech už byla zaměstnaná v berlínské Státní opeře, kde zpívala Rozínu i Cherubína od Mozarta. To bylo v roce 1988 a jak sama říká, dostat se výš už tehdy „v socialistickém táboře“ nešlo.

V Československu o ni projevili zájem, až když v roce 1986 zvítězila na Pražském jaře. Dostala nabídku do pražského Národního divadla, ale představení Mozartovy opery Cosi van tutte v režii Zdeňka Košlera byl tehdy propadák.

Poté, co ukončila operní kariéru, snaží se uplatnit v jiných oblastech. Stále vystupuje na koncertech s klasickým repertoárem, ale dala se i do činoherního herectví. Aktuálně ztvárňuje pěvkyni Marii Callas ve hře Mistrovská lekce mladoboleslavského divadla. Tuto roli a vůbec spolupráci s Mladou Boleslaví si pochvaluje.

„Stojím jako vždycky nohama na zemi, vždy jsem věděla, co zvládnu, a co ne. “

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account