Jarní nálady a zimní překvapení
Počasí si s námi trochu hraje. Předevčírem bylo nádherné už téměř jarní počasí, které lákalo na procházky. Taky první zahrádkáři vyšli vyplet po zimě záhonky a tím nádherně vynikly trsy sněženek a bledulek. Jsou nádherné. u sněženek je mi jasné , kde vzaly svůj název. Bledulek je mi trochu líto- bledé mi nepřipadají ani trochu, jsou také bílé. Botanik, který jim dával název moc fantazie neměl. Být botanikem, asi bych vymyslela pro tak krásnou něžnou květinku lepší název než bledule, vždyť bych věděla, že ten potupný bledulovitý název se s ní potáhne celá staletí. A tak jsem šla a přemýšlela celou cestu, jak bych nahradila název bledulky, nic kloudného mě ale nenapadlo, budu mít ještě tedy dlouho o čem přemýšlet.
Včerejší den mě nenechal na pochybách, že zimě ještě neodzvonilo. Sice nebyl žádný velký mráz, ale fotky, které mi zablikaly na telefonů od mých rodičů mě mrazivě přímo ofoukly, 10 centimetrů sněhu. Br. Jak jsem ráda za naše teplé Polabí, kde naštěstí nesněžilo. Když jsem byla se psem, došlo mi, že sice nesněžilo, ale pocitová teplota nic moc není a že jsem si pod bundu měla vzít ještě svetr. Pes jako by to tušil. chtěl být venku co nejdéle a mě už trochu drkotaly zuby a lákala jsem Betynku na piškotky a slibovala různé mlsky, když už se konečně vyvenčí a půjdem domů.
Napadaly mě přitom různé vtipy – třeba: Ivane, v televizi říkali, že u vás jsou strašný mrazy, někde i – 60. Ivan: ale to je pitomost, nejvíc tak -20, někde i -25 ale víc ne…Ale ty záběry byly strašný, omrzlý baráky, stromy, silnice: Ivan se rozzáří? jo, ty myslíš venku? no tak to jo…… Nebo vtip: jak pozná eskymák že je venku zima? Zlomí se mu pes v zatáčce.
Eskymák nejsem, pes se mi naštěstí nezlomil, zima mi ale byla pořádná. A tak jsem byla ráda že jsem mohla domů a na zimu se dívat za oknem. Přitom mě napadalo, jakto, že dřív mi zima nevadila. Pocházím z Vysočiny, tam bylo sněhu často i po kolena, babičce jsme museli jezdit proházet cestu k domku, aby mohla chodit ven, často se stávalo, že spolužáci nepřijeli do školy, protože v těch mrazech nejel autobus. Chodili jsme ven, lyžovali, sáńkovali, dělali blbiny, často jsme měli pod džínami nohy červené lehce omrzlé, protože puberťák si pod kalhoty punčochy prostě vzít z nějakého zvláštního důvodu vzít nemůže. Byla opravdu zima, velký mráz a jako dítě jsem dokonce zažila uhelné prázdniny, protože na vagonech zamrzlo uhlí tak, že se nedalo nikde topit. A zima nám nevadila. Možná je to tím, že zima je čím dál tím mírnější, proto jsme choulostivější, ale i přesto jako správní češi nezapomínáme na zimu nadávat :-).
Ať je zima jako období sebehezčí, já jsem ráda, že se jaro blíží mílovými kroky, doufám, že sníh a zima už melou z posledního, brzy si zbalí raneček a odfoukne se zpátky na severní pól kam patří. A já si budu užívat procházky v nádherném barevném kvetoucím a teplém jaru.
tedy až do léta, kdy budou tropická vedra, na která nejsme zvyklí a začneme potichu nadávat, jak je to vedro strašné a už aby se ochladilo a přišla zima 🙂
Zdroj foto:Pixabay.com
