Alfons Mucha – malíř, který dal světu nový styl a jeho rodný dům.
O jeho talentu se dozvěděl hrabě KarlaKhuen-Belassi, který vyzval Muchu, aby mu jeho zámek v hrušovanech nad Jevišovkou vyzdobil freskami podle svého umu.Hrabě byl jeho prací tak nadšen, že Muchu poslal na studia na malířské akademii v Mnichově.
Hvězda jménem Mucha začala stoupat v Paříži
Mezi lety 1906 a 1910 pobýval Mucha za oceánem, ve Spojených státech. Tam vyučoval malířské umění a vytvořil řadu portrétů, kterým dominivaly hlavně dámy z vyšších kruhů. Roku 1921 měl Mucha velkou retrospektivní výstavu v brooklynském muzeu umění.
Muchovy učebnice
Návrat do Čech
Mucha se vrátil do Československa v roce 1910 a zasvětil zbytek svého života tvorbě epické série 20 obrazů zobrazujících historii Slovanů, Slovanská epopej. O vytvoření těchto velkoformátových obrazů z mytologie a dějin slovanského lidu snil Mucha celý život. Svůj sen si splnil, když dílo vytvářel na zámku Zbiroh. Jedná se o dvacet rozměrných maleb, které na deseti z nich zobrazují české legendy a ranou historii; deset dalších pláten je pak věnováno všeslovanským námětům. Celé dílo daroval 1. září 1928 městu Praze, pod podmínkou, že pro obrazy vystaví novou galerii (což se dosud nestalo).
Poté co roku 1918 vzniklo samostatné Československo, zapojil se Mucha ochotně do budování nové vlasti. Z jeho ruky vyšly návrhy na nové známky, podoba nových policejních uniforem i bankovek mladého státu.
Konec Muchova života poznamenalo smutné období okupace Československa nacistickým Německem roku 1939. Nacistům bylo dílo Alfonse Muchy trnem v oku, jelikož Slovany považovali za podřadný národ. Mucha byl jedním z prvních umělců, kterého zatklo a vyslýchalo gestapo. Mucha zemřel na plicní infekci 14. července 1939 v Praze. Byl pohřben na vyšehradském Slavíně.