Miroslav Táborský se narodil 9. listopadu 1959 v Praze. Jeho začátky v amatérském divadle se protahovaly více, než by si sám přál, protože na divadelní fakultu byl přijat až na čtvrtý pokus. Mezitím vystudoval fyziku na pedagogické fakultě v Hradci Králové. DAMU absolvoval v roce 1987 a byl angažován kladenským divadlem.
Na základě absolventských představení dostal angažmá v kladenském divadle, kde si hned v první sezoně zahrál několik velkých rolí. Po přechodu do Prahy ho ovšem čekalo období hubenější, které využil k tomu, aby svou nezměrnou pracovitost (o ambicích nemluvě) nasměroval k dalšímu rozšíření výrazových prostředků (například v mimických rolích ve Studiu Gag Borise Hybnera). V minulých sezonách jste ho kromě domovské scény mohli vidět také například v Divadle v Řeznické v inscenaci operety Lidožrouti, ve Viole hrál se svou ženou Kateřinou pohádky podle Josefa Čapka Povídejme si, děti. K první spolupráci s režisérkou Hanou Burešovou se dostal v roce 1992, kdy vytvořil roli Fausta v inscenaci Don Juan a Faust. Společná práce pak vedla přes Vraždu v katedrále, Školu základ života a Létavého lékaře k inscenacím v Dlouhé: Konec masopustu, Opice a ženich, Obrazy z Francouzské revoluce a zatím poslední Goldbergovské variace. Dodnes působí jako kmenový herec pražského Divadla v Dlouhé.
Na počátku 90. let se prosadil Táborský také ve filmových rolích. Díky svému nezaměnitelnému vzhledu (často je obsazován do rolí záporných postav), charakteru a geniální mimice je dnes Miroslav Táborský obsazován v mnoha filmech u nás i v zahraničí (film a seriál Duna, Bídníci, Krysy 1+2, Eurotrip, Kletba bratří Grimmů, Hostel…) Za roli překladatele ve španělském filmu Dívka mých snů získal v roce 1999 Goyovu cenu v kategorii Objev roku.
Z českých filmů, v kterých si Miroslav Táborský zahrál, můžeme jmenovat např. Černí baroni (1992), Svatba upírů (1993), Konec básníků v čechách (1993), Kolja (1996), Lotrando a Zubejda (1997), Tmavomodrý svět (2001), Mazaný Filip (2003) nebo Jak básníci neztrácejí naději (2004). Zahrál si významné i méně významné (vždy však charakterní) role v seriálech, můžeme jmenovat Četnické humoresky, Náves, Nemocnice an kraji města po dvacetiletech, Místo nahoře, Místo v životě.
