Josef Langmiler se narodil 12. dubna 1923 v Želeči u Tábora. Již od mládí hrával v Želeči u ochotníků. Na reálce v Táboře odmaturoval a odešel do Prahy na Státní konzervatoř. Absolvoval ji v roce 1948 u profesorů Průchy, Peška, Högera, Nedbala, Plachého, Kronbauerové a Půlpánové. Začínal hrát na venkovských scénách v Divadle pracujících ve Zlíně (1948 – 1954; v letech 1949 – 1951 byl na základní vojenské službě), v Národním divadle v Brně (1954 – 1955), ostravském Státním divadle (1955 – 1960) a nakonec v pražském Divadle E. F. Buriana (1960 – 1988). 1. září 1986 odešel z tohoto divadla na odpočinek, ale dále v něm hrál na třetinový úvazek.
Po rolí milovníků a mladých jinochů, ke kterým ho předurčovala jeho vyšší statná postava, krásný hlas a kultivovaný projev, se přehrál do velikých komediálních i dramatických titulních rolí domácího i světového repertoáru (Shakespearův „Hamlet“, tragický pán v „Jacobowski a plukovník“ F. Werfela, Teazle v Sheridanově „Škole pomluv“ či Žvanikin v Gogolově „Ženitbě“).
Poprvé se na filmovém plátně zjevil jako dvaceti šestiletý důstojník SS v dramatu VELKÁ PŘÍLEŽITOST (1949) režiséra K. M. Walló. Ještě po roli instruktora v osvětovém dokumentárním snímku NEDĚLNÍ DOSTAVENÍČKO (1954) se na našem plátně začal objevovat častěji až od roku 1959 (po svém příchodu do Prahy z Ostravy). Nejčastěji vytvářel různé hlavní, ale i menší postavy vážených pánů, často také zločince a kriminalisty.
Langmilerův podmanivý hlas se skvěle uplatnil také v rozhlase a dabingu. Naposledy se divákům uvedl v Dostálově dramatu KRÁL KOLONÁD (1990). Několikrát si zahrál i v zahraničních snímcích. V roce 2000 obdržel Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.
Josef Langmiler zemřel po dlouhé nemoci v Praze 8. srpna 2006 ve věku 83 let.
