Jiřina Švorcová se narodila v Hradci Králové 25. května roku 1928. Absolvovala pražskou DAMU a v roce 1951 se stala členkou souboru Divadla na Vinohradech, kde byla v angažmá až do roku 1990.
Svou filmovou kariéru započala v 50. letech jako nadšená mládežnická budovatelka (Nad námi svítá).
Na rozdíl od mnoha kolegů své generace, kteří by rádi své filmové začátky pohřbili, J. Švorcová nikdy kabát nepřevlékla, a i po revoluci zůstala věrná svým ideálům v komunismus, za což ji mnozí proklínali. V podstatě ale tímto postojem prokázala velmi pevný charakter.
Výraznou dramatickou roli ztvárnila jako Marie Rysová v nezapomenutelném KRÁLI ŠUMAVY, kde se divákům vryla do podvědomí v tragické akční scéně z šumavských močálů. Potom už následovaly pouze menší role (Zlé pondělí, Tereza, Reportáž psaná na oprátce, Pouta, Člověk není sám). Teprve v r. 1977 se stala jednou z nejpopulárnějších hereček díky prodavačce Anně Holubové v ŽENĚ ZA PULTEM. Pravda, tento seriál byl poplatný normalizační době, nicméně vypravěčskému mistrovi J. Dietlovi se podařilo v době uvádění jednotlivých dílů vylidnit ulice.
Další její postavy v seriálech Okres na severu a My všichni školou povinni už zdaleka takového úspěchu nedosahovaly a rolí ubývalo. Za zmínku stojí ještě historický snímek Putování Jana Amose a divadelní představení Tvrdohlavá žena. Filmovou tvorbu uzavřela v r. 1986 rolí matky Horáčkové v TV seriálu Gottwald.
Ani poslední léta svého života, která strávila s rodinou svého bratra Václava, neodmítla účast na každoročních prvomájových oslavách KSČM, kde vždy procítěně recitovala. Připomenutí svého mládí se r. 2011 se poprvé pro vážnou nemoc nezúčastnila a začátkem srpna téhož roku tato dáma pevného charakteru zemřela v léčebně na Malvazinkách, kde byla hospitalizována po dobu tří měsíců před svých skonem.
Dnes si připomínáme již deset let od jejího úmrtí. Shodou okolností se dožila stejného věku a zemřela i ve stejný den, (jen o pět let později) jako její filmový manžel Josef Langmiler ze seriálu Žena za pultem.
