Na dnešek vychází den narození zakladatele Červeného kříže, Švýcara Henri Dunanta. Mezinárodní hnutí tvoří 191 národních společností, představuje miliony členů, zaměstnanců a dobrovolníků na celém světě. Je to jediná humanitární organizace, která je neustále přítomna prakticky v každém státě světa a může tak okamžitě poskytnout pomoc v případě katastrof, válek či jiných mimořádných situací. Ročně tyto pomoci a služby využije až 380 milionů lidí na celé Zemi. Jsou zárukou toho, že se trpícím dostane co možná úplné pomoci odpovídající jejich stavu, bez jakéhokoliv nepříznivého rozlišování.
Český červený kříž (ČČK) má na dvě desítky tisíc členů, dobrovolníků a zaměstnanců, kteří se snaží na celém území republiky prospívat veřejnosti projekty ČČK: výukou první pomoci dětí i dospělých, propagací bezpříspěvkového dárcovství krve, sociálními aktivitami, dětskou odbornou léčebnou v Bukovanech (Bukovany), léčebnými pobyty pro děti či aktivitami pro seniory. Český červený kříž také pomáhá v zahraničí.
Dne 25. června 1859 byl Henri Dunanta svědkem krvavé bitvy u Solferina, na základě svých dojmů v roce 1862 napsal knihu „Vzpomínka na Solferino“, která měla nesmírný úspěch. Henri navrhl založit mezinárodní organizaci na pomoc raněným vojákům a uzavřít mezinárodní dohodu o ochraně vojáků a ochraně zdravotnického personálu.
Dne 17. února 1863 v Ženevě Henri založil Stálý mezinárodní výbor pro pomoc raněným tzv „výbor pěti“. Ve dnech 26. až 29. října 1863 se z jeho iniciativy (popud k činnosti) v Ženevě konala mezinárodní konference, které se účastnili zástupci šestnácti evropských zemí. Na konferenci byl založen Mezinárodní výbor Červeného kříže, což je považováno za počátek celosvětového hnutí Červeného kříže.
Za tuto aktivitu v roce 1901 obdržel Henri spolu s Frédéricem Passym první udělenou Nobelovu cenu za mír.
