Narodil se na Žižkově v době, kdy ještě Žižkov nebyl součástí Prahy. Jeho otec Antonín se vyučil pekařem, ale po povinné službě v armádě nastoupil službu u hasičského sboru královského města Prahy, kde zůstal. Krátce nato se oženil s Cecílií rozenou Valentovou, s níž měl čtyři děti (Miloslav 1898, Oldřich 1899, Vladimír 1901, Marie 1903).
Oldřicha k hraní přivedlo jak maminčino předčítání pohádek, jež brzy uměl zpaměti, tak otec, který jako vrchní pražský hasič zaváděl do jako houby po dešti rostoucích nových kin (Elite, Lucerna, Illusion, Ponrepo) protipožární hlídky a vždycky malého Oldříška bral s sebou. A tam už se pro něj nějaký přístěnek vždycky našel. V neposlední řadě na jeho lásce k divadlu má zásluhu i švihácký strýc z otcovy strany Miloš, sám oblíbený a uznávaný herec, jenž ho zase brával do Národního divadla, kde hrál.
Od dětství psával básničky a povídky, zpíval a hrál na kytaru, byl výborným plavcem. Na otcovo přání se vyučil sazečem a zároveň ochotničil, aby nabral zkušenosti a zároveň měl svý jistý. Do války nemusel, kvůli práci sazeče denního tisku pracoval i v noci a navíc získal obdobu dnešní modré knížky od tehdejšího branci obávaného lékaře pro celkovou tělesnou slabost. První placené angažmá mu ke konci první války dohodil přítel Saša Rašilov. Bylo to ve zpěvní síni U labutě, kde tehdy vystupovala tehdejší kabaretní špička – Ferenc Futurista, Emil Artur Longen, Eduard Bass a Vlasta Burian. Protože pracoval v katolické tiskárně, obával se, že by mohl mít v zaměstnání problémy, tak přijal pseudonym Greckij (podle záliby ve Starém Řecku).
Největší filmové populárnosti však dosáhl až snímkem Mace Friče z roku 1939 KRISTIÁN, jenž stojí a padá s výkonem Oldřicha Nového. V tom roce následovaly ještě tři filmy, jež jsou spolu s KRISTIÁNEM tvoří vrchol Nové okupační filmové tvorby (DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI, EVA TROPÍ HLOUPOSTI, DÍVKA V MODRÉM). Do konce války (pro něj do 1944) stihl natočit ještě deset dalších hudebních komedií, které ale stejného úspěchu již nedosáhly, a to obvykle protože svým herectvím zachraňoval průměrný scénář (1940 – BARON PRÁŠIL, PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA, ŽIVOT JE KRÁSNÝ, 1941 – HOTEL MODRÁ HVĚZDA, ROZTOMILÝ ČLOVĚK, 1942 – VALENTIN DOBROTIVÝ, 1943 – ČTRNÁCTÝ U STOLU, 1944 – PAKLÍČ, SOBOTA, JENOM KROK – nedokončeno).
O osobním životě Oldřicha Nového toho není mnoho známo, protože své soukromí si uměl zachovat. Jisté je, že milovníkem byl jen na plátně, pro něj byla jedinou ženou paní Alice Wienerová, s níž se 11.6.1936 oženil. Původně dcera bohatého ředitele pražské banky a umělecká fotografka inscenací a dětí, překladatelka a jeho osmiletá vážná známost, s níž zůstal až do její smrti roku 1967, jež ho velmi krutě vnitřně ranila. Měli spolu dceru Janu (1935). Manželka Alice mu byla velkou oporou, stála za ním čtyřicet let, pomáhala mu v divadle s agendou, držela finance, překládala některé hry z mnoha světových jazyků. Před kamerou nebo na divadelních prknech patřil každé ženě, v soukromí však byl pouze její. To její zásluhou byl vždy upravený, nažehlený, elegán. Říká se, že ji mnoho let chránil před deportací pomocí vlivných přátel, ale nakonec je oba zatkli a vyslýchali právě roku 1944. Pak jej poslali do sběrného tábora Hagibor, odkud ho i se stovkami dalších (mezi nimi i Jan Skopeček) odvezli do koncentráku Osterode v Sasku. Spolu s ním zatkli i jeho manželku Alici a odvezli ji do Terezína. A důvod? Oldřich Nový se s ní odmítl dát rozvést kvůli jejímu židovskému původu. O dceru Janu se v době jejich zatčení starala její kmotra Hana Vítová.
Poslední filmová role před kamerami ho čekala ve veleúspěšném sitcomu TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA (1971), kde ztvárnil účetního Jana Koníčka, šarmantního ženicha pro tetičku. Následně vystupuje i v divadle spíše sporadicky a hlavně v rolích, jež zná z Nového divadla. V posledních letech života téměř nevychází ze svého bytu, protože se nechtěl vystavovat pohledům svých fanoušků z filmové i divadelní éry, hodně četl, při nespavosti i celou noc. Když Miloš Forman točil v Praze svého oskarového AMADEA v březnu 1983, zastavil se u svého přítele a učitele na návštěvu. O pět dní později Oldřich Nový umírá.
Jeho životním krédem bylo: “Smích je kořením života a dokud se člověk dovede smát, je živ. Až se začnou všichni lidé na sebe usmívat a přestanou si kopat jámy, pak bude na světě blaze.”
