Mikuláš, církvemi často považovaný za svatého – byl ve třetím století biskup v oblasti dnešní turecké Antalye. Už za svého života byl mezi lidmi velmi oblíbený – proslul svou štědrostí k lidem v nouzi i jako obránce víry před pohanstvím a zachraňoval nespravedlivě obviněné a odsouzené. Zachránil i tří dívky před otroctvím a díky tomu vznikla tradice, kdy Mikuláš se svou skupinou navštěvuje malé děti.
Svátek Mikuláše v našem kalendáři připadá na 6. prosince, kdy údajně zemřel. Proč ale mikulášská skupina chodí už v předvečer jmenin? “Tak to tak většinou bývá, protože v církvi se začíná slavit už večer předtím”.
Mikuláš patří mezi nejuctívanější svaté v celém křesťanství, ve východních církvích je druhým nejuctívanějším svatým vůbec, hned po panně Marii. Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů, ochráncem převozníků a hlavně dětí. Bývá oblečen v červeném plášti, na hlavě mívá biskupskou mitru a v ruce biskupskou berlu, celý kostým většinou doplňuje bílý plnovous. Mikuláše podle tradice doprovází éterický anděl, celý v bílém s bělostnými křídly, jako symbol dobra. Poslední postavou v trojici je čert, který děti straší svým hrozivým vzhledem a je symbolem zla. Čert většinou nosí řetěz, kterým hrozivě chrastí a pytel, aby si v něm mohl zlobivé děti odnést do pekla.
V minulosti bývaly děti obdarovány jen na Mikuláše, nikoli na Štědrý den. Dostávaly jablka, oříšky, marcipánové figurky Mikuláše, čerta nebo jiné sladkosti. Děti před Mikulášem dříve nerecitovaly básničku, jako je tomu v dnešní době, ale musely se pomodlit.
V české tradici se mikulášská nadílka odbývala vždy v předvečer světcova svátku. Nejstarší zápisy o tom u nás existují již ze 14. století.
