Jan Kačer svými mnohočetnými aktivitami obohacuje již přes padesát let české divadlo i film a v různých dobách patřil vždy k uznávaným uměleckým osobnostem, byť v době normalizace s omezenými možnostmi uplatnění. Narodil se ve východočeských Holicích a pocházel z dobře situované rodiny, ale po roce 1938 zkrachovala rodinná továrna na výrobu obuvi a otec krátce nato spáchal sebevraždu. Janu Kačerovi pak přesto překážel buržoazní i židovský původ po roce 1948 a místo gymnázia zamířil na keramickou školu v Bechyni. Tady se poprvé nadchl pro divadlo, zároveň se věnoval sochařství a zájem o výtvarné umění u něj přetrvává dodnes. Náklonnost k divadlu ale převládla a v letech 1954-1960 absolvoval studium režie na DAMU.
První zkušenost s filmovou kamerou učinil nevelkou rolí mladíka z vodácké osady (PROBUZENÍ, 1959), ještě před odchodem z Prahy si vyzkoušel i divadelní režii na scéně Divadla ABC (Ondřej a drak). Prakticky celý ročník absolventů DAMU v roce 1959 zamířil do Ostravy a Jan Kačer se jako režisér a herec začal významnou měrou podílet na umělecké profilaci Divadla Petra Bezruče. Realizoval řadu představení světových i domácích dramatiků (Tramvaj do stanice Touha, Matka Kuráž, Romeo a Julie, Poprask na laguně) a i jeho zásluhou dosáhlo ostravské divadelnictví počátkem šedesátých let vyšších kvalit.
Ke spolupráci s filmem byl přizván znovu v roce 1963, kdy v režii Kádára a Klose natočil válečné drama SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN (1963), v němž již dostal hlavní roli zraněného partyzána Pavla. Působivými kreacemi mladých mužů na životní křižovatce pak významně přispěl do filmů československé nové vlny, které útočily na socialistickou realitu, ať již přímo nebo uměleckou metaforou (CESTA HLUBOKÝM LESEM, 1963; KAŽDÝ DEN ODVAHU 1964; NIKDO SE NEBUDE SMÁT, 1965; DEN SEDMÝ, OSMÁ NOC, 1969). Zajímavou příležitost dostal v postavě fanatického řádového rytíře Armina ve Vláčilově ÚDOLÍ VČEL (1967), popularitu mu ale přinesl i komediální žánr (KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY, 1966). Z jeho příležitostné spolupráce s televizí připomeňme alespoň postavu slepého Edwarda Rochestera v seriálu JANA EYROVÁ (1972).
V závěru přelomového roku 1989 se Jan Kačer angažoval v řadách Občanského fóra a v letech 1990-1992 byl poslancem Federálního shromáždění, jeho další pokusy prosadit se v politice již úspěšné nebyly (kandidatura do Senátu v letech 1996 a 2004). Souběžně přednášel režii na DAMU (1990-1997), podílí se i na chodu charitativních organizací (ředitel Nadace Charty 77, moderování adventních koncertů). V roce 1998 obdržel od prezidenta republiky Medaili Za zásluhy v oblasti kultury. Je autorem dvou autobiograficky laděných knih (Jedu k mámě, 2003; Mírnou oklikou, 2005).
Manželkou Jana Kačera byla herečka Nina Divíšková (1936), spolužačka z DAMU i dlouholetá kolegyně z Ostravy a Činoherního klubu. Mají spolu tři dcery.
