Duševní vlastnictví je majetek nehmotné povahy, který je výsledkem procesu lidského myšlení. Právo duševního vlastnictví je souhrn právních norem, které upravují společenské vztahy, které vznikají při tvůrčí činnosti, netvůrčí obchodní činnosti nebo činnosti, jejímž výsledkem je nehmotný statek.
Hodnota duševního vlastnictví je závislá na míře následné využitelnosti, přínosu pro jedince a společnost. Duševní právo je možné v jeho podobě směňovat, užívat, ale i ochraňovat.
Mezinárodní organizace WIPO (World Intellectual Property Organization) zvolila jako Světový den duševního vlastnictví datum 26. dubna. V ten den totiž v roce 1970 vstoupila v platnost Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví.
Světová organizace duševního vlastnictví je specializovanou organizací OSN. Jejím cílem je zajišťovat ochranu práv původců a vlastníků duševního vlastnictví po celém světě. Pod pojem duševní vlastnictví spadají dva okruhy: průmyslové vlastnictví (např. patenty, ochranné známky, průmyslové vzory) a autorská práva (slouží k ochraně literárních, audiovizuálních a dalších děl). WIPO sdružuje 184 států světa, což činí více než 90 % všech zemí. Československo bylo členem již od založení v roce 1970, Česká republika se připojila 1. 1. 1993.
Úřad průmyslového vlastnictví je ústředním orgánem státní správy pro oblast ochrany průmyslového vlastnictví. Úřad rozhoduje o poskytnutí či odmítnutí průmyslově právní ochrany na vynálezy, a to formou patentů, zápisu průmyslových vzorů, ochranných známek a užitných vzorů. Je také poskytovatelem patentových a známkových informací, zpřístupňuje souhrnné databáze a další informační zdroje. Historie ÚPV sahá až do roku 1919, kdy byl založen Patentový úřad.
Autorské právo se zabývá právními vztahy tvůrců nebo autorů děl a uživatelů těchto děl. (např. hudebníci, spisovatelé, filmaři …) Pomocí tohoto práva poskytuje stát autorům po danou dobu práva k jejich dílům. Autorské právo nechrání samotné myšlenky nebo ideje, ale pouze konkrétní dílo, které je výsledkem tvůrčí činnosti autora.
V České republice je ochrana duševního vlastnictví zakotvena v čl. 34 Listiny základních lidských práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky. Ustanovení se vztahují hlavně na díla autorů, kteří jsou státními občany České republiky a to ať už vytvoří své díla kdekoliv. Na díla a výkony cizích státních příslušníků se vztahují pouze v případě, pokud to stanoví mezinárodní smlouvy.
Fakt, že dané dílo je chráněným autorským dílem, se často signalizuje symbolem © následovaným rokem a jménem autora.
