Stanislav Remunda pochází z rodiny pekaře, který se jako ochotník věnoval divadlu. Stanislav se pod vlivem otcových zájmů rozhodl věnovat herectví a začal studovat na Státní konzervatoři v Brně, odkud přešel na Státní konzervatoř do Prahy, po jejímž absolvování (1948) ještě rok studoval na DAMU. Jeho první štací na divadelních prknech bylo Městské divadlo v Libni, respektive Divadlo S. K. Neumanna (1949-1952), poté na řadu let posílil herecký i autorský tým Divadla na Vinohradech (1952). Jako herec vynikl v českém i světovém klasickém repertoáru (Cyrano z Bergeracu, Legenda o lásce, Vojna a mír, Fidlovačka). Ve Vinohradském divadle se ve druhé polovině šedesátých let prosadil i jako režisér a realizoval řadu úspěšných představení převážně psychologického zaměření (Kočka na rozpálené plechové střeše, Měsíc pro smolaře, Lištičky, Noc s leguánem), některými režiemi ale nastínil i své pozdější směřování k veselohrám (Večer tříkrálový).
V 70. letech, kdy Remundova životní partnerka Iva Janžurová měla omezené možnosti ve filmu a televizi, napsal pro ni a pro sebe hru Život ve škatulce, s níž pak absolvovali zájezdová představení. Jejich společné vystupování mimo stálá divadla časem přerostlo v rodinné agenturní divadlo.
V roce 1998 získal Stanislav Remunda ocenění Senior Prix od Nadace Život umělce. V poslední době se ze zdravotních důvodů souvisejících s jeho věkem drží v ústraní. Remunda byl ženatý s herečkou Blankou Vikusovou (*1925), známou z několika televizních seriálů. Od počátku 70. let žij v nemanželském vztahu s herečkou Ivou Janžurovou (*1941); nutno dodat, že v době normalizace byl tento mediálně známý a nesezdaný pár kuriozitou. Z jejich vztahu pocházejí dvě dcery – Sabina Remundová (*1972) a Theodora Remundová (*1974); obě se prosadily jako výrazné osobnosti nejen v rodinném divadle, ale jako herečky, scénáristky a režisérky i ve filmu.
Zemřel 21.května 2012
