Dnes je tomu přesně 102 let, kdy se na území tehdejší Československé republiky na vozovku poprvé postavil příslušník bezpečnostního sboru, aby zde řídil dopravu. Stalo se tak v Praze na křižovatce ve spodní části Václavského náměstí 2. září roku 1919.
Snaha korigovat dopravu byla nutnou reakcí na rychle se rozšiřující automobilismus a související dopravní ruch. Do situace, kdy se po komunikacích neřízeně pohybovali chodci, koňské povozy, kočáry, tramvaje a stále častěji také automobily bylo nutné vnést řád a přimět účastníky provozu dodržovat pravidla stanovená v uličním a jízdním řádu, která byla v té době ještě v plenkách.
Nelehký úkol, který se navíc setkával s neochotou až odporem veřejnosti. Pro dohled nad dopravou bylo tedy vyškoleno 27 zkušených strážníků z běžných útvarů, kteří dohlíželi na provoz na pražských křižovatkách. V prosinci 1919 bylo potom zřízeno první samostatné dopravní oddělení, které mělo ke konci roku již 200 mužů.
V roce 1920 byl do pražských ulic nasazen zvláštní cyklistický oddíl čítající 24 mužů, jehož úkolem bylo provádět kontroly na stanovených trasách. V témž roce vznikl také speciální oddíl, který v počtů 12 mužů v civilním oděvu dohlížel také na chodce nebo čistotu ulic. Se zvyšujícím se provozem bylo nutné vyřešit také mobilitu stále se rozšiřující „dopravní policie“. V roce 1926 byly proto pro její potřeby zakoupeny 4 motocykly s přívěsným vozíkem a 7 „solomotocyklů“. Prvními automobily byli strážci dopravy vybaveni teprve v roce 1936.
Řízení křižovatek za pomoci pokynů policisty brzy přestávalo stačit a bylo nutné zavést systém, který by zajistil plynulejší průjezd křižovatkami. Proto velitel dopravní stráže apeloval na nutnost zavedení světelných signálů – semaforů. První semafor s ručním přepínáním byl v Praze instalován na konci roku 1927.
To opět představovalo náročný úkol pro muže zákona, kteří museli řidiče naučit správně na signály reagovat. Z uvedeného vyplývá, že se činnost dopravní stráže týkala jen hlavního města. Bezpečí na komunikacích však bylo nutné řešit i v menších městech a na venkově. Zde byl dohled svěřen do rukou četníků, kteří se problémům v dopravě zpočátku věnovali pouze okrajově po splnění ostatních úkolů.
Situace v dopravě však vyvolala potřebu zakomponovat do struktury četnictva specializovaný útvar. Proto se od 1. května 1935 začaly zřizovat četnické silniční kontrolní stanice. Jejich obvody určovala silniční síť. V květnu 1935 jich bylo 10 a do roku 1938 již 22.
V období protektorátu došlo k reorganizaci policie, která přinesla v říjnu 1942 zrušení dopravní stráže. Řízení provozu přešlo na místní revíry a strážmistři dopravního oddělení mezi ně byli rozděleni.
