Karel Klostermann se narodil 13. února roku 1848 v hornorakouské obci Haag am Hausruck. Celé své literární dílo zasvětil Šumavě a životním osudům jejich obyvatel. Narodil se sice v hornorakouském Haag am Hausruck, ale brzy se vrátil s rodinou do Čech, a to nejprve do Sušice, kde jeho otec působil jako praktický lékař. Dětství prožil v Žichovicích nedaleko Rábí. Nechodil ani do školy, protože ve vsi nebyla a do ostatních škol bylo daleko. Až když otec, panský lékař knížete Lamberka zjistil, že je jeho syn zanedbaný, poslal ho do Stříbrných hor (později Nalžovské hory).
Gymnázium začal studovat v Klatovech a dokončil v Písku, pak se zapsal na lékařskou fakultu vídeňské univerzity, po 10 semestrech byl nucen pro tíživé rodinné poměry nastoupit do zaměstnání. Nejprve byl vychovatelem v Žamberku, potom redaktorem časopisu. A nakonec od roku 1878 profesorem německého a francouzkého jazyka v Plzni až do odchodu na odpočinek v roce 1908. Klostermann byl stejně jako Adalbert Stifter původem Němec. Ale hlásil se k České národnosti. Stal se jedním ze zakladatelů českého akademického spolku ve Vídni a nakonec českým spisovatelem.
Klostemann podnikl několik cest do ciziny, zejména do Francie a na Balkán, byl členem plzeňské městské rady a okresního zastupitelstva, funkcionářem četných kulturních a osvětových spolků. Inicioval také stavbu rozhledny na Javorníku, která po rekonstrukci v roce 2000 nese jeho jméno.
Do literatury vstoupil Klostermann v pol. 80. let 19. století drobnými fejetony a črtami, které uveřejňoval převážně v pražském německém časopise Politik.
Z podnětu redaktora časopisu Osvěta V. Vlčka začal Klostermann soustavně psát česky. Pro českou literaturu objevil krásu Šumavských lesů a hor i život a tradice jejich obyvatel. Velký důraz kladl na vylíčení krajiny a přírody. Jeho díla vznikla na základě skutečných událostí a vyprávění.
Závěr života strávil Karel Klostermann ve Štěkni na Strakonicku, kde také zemřel 16. července roku 1923 na rozedmu plic. Pochován je v Plzni na Ústředním hřbitově.
