Dnes je tomu na den přesně 110 let, kdy se v albánské rodině jako nejmladší dcera narodila Agnesë Gonxhe Bojaxhiu. Na svět přišlave městě Shkupi (dnešní Skopje). Rodiště tehdy náleželo v Osmanské říši, pak Srbsku, Jugoslávii, dnes Severní Makedonii.
Již ve dvanácti letech se rozhodla pro řeholní život. Po krátké přípravě v Dublinu v roce 1929 Agnese odjela do Indie. V Dárdžilingu složila slib novicky a přijala jméno Tereza. Na misionářské dívčí škole vyučovala zeměpis. Pro nadání a organizační schopnosti bylo Tereze svěřeno vedení Vyšší misijní školy St. Mary’s High School v Kalkatě.
V roce 1946 sestra Tereza po dohodě s představenými opustila loretánský klášter a začala se věnovat nejchudším a umírajícím. V roce 1949 ji obklopil dostatek spolupracovnic, aby mohla založit kalkatskou kongregaci Misionářek milosrdenství.
Tereza zakládala útulky pro umírající, sirotky a opuštěné děti. Budovala nemocnice a školy. Během několika roků vyvinula obrovské úsilí a podařilo se jí položit základy velkému humanitárnímu dílu.
Na sklonku života absolvovala řadu cest po světě a využívala své popularity a možností setkávat se s významnými osobnostmi k podpoře sociálních aktivit své kongregace a šíření křesťanských myšlenek.
Matka Tereza navštívila socialistické Československo v roce 1984 na pozvání kardinála Františka Tomáška. Tehdy navštívila Prahu a Brno. V roce 1990 přijala pozvání prezidenta Václava Havla. Téhož roku získala v Praze 6 v ulici Na Zátorce jednopatrovou vilu pro zřízení útulku své kongregace. Poslední návštěva tehdy už federativního Československa se uskutečnila v roce 1992, když její sestry založily útulek v Bratislavě.
Za své humanitární dílo získala řadu ocenění: Templetonovy ceny (1973) (první nositelka vůbec), Nobelovy ceny míru (1979), britského Řádu Za zásluhy (1983) a nejvyššího indického civilního vyznamenání Bharat Ratna (1980). Blahoslavenou byla prohlášena roku 2003 a svatořečena byla 4. září 2016.
