Tradice praví, že na prvního máje by každá dívka měla být políbena pod rozkvetlou třešní. Polibek jí zaručí krásu a mládí. S tímto zvykem úzce souvisí stavění májek před domy svých zaslíbených.
Zvyk pochází z pohanské tradice, kdy se příroda a člověk navzájem doplňovali. Lidé přírodu respektovali a byli přesvědčeni, že svou činností zase ovlivňují dění v ní. Nicméně polibek pod stromem, který je plodný, měl páru v prvé řadě zajistit plodnost.
Ve starověkém Římě byl tento den oslavován jako tzv. Floralia den, který byl zasvěcen bohyni jara a plodnosti Flóře, kterou za svou patronku považovaly i provozovatelky nejstaršího řemesla.
Křesťanský první máj se slavil velmi cudně. Polibek byl považován za velmi intimní projev a milenci se mohli políbit jen v okamžiku zaslíbení, tzn. polibek byl úzce spjat se svatbou. Současná podoba tradice se tak dochovala až z poloviny 20. století, kdy došlo k uvolnění mravů, což nejlépe zaznamenal ve své básni Máj český klasik Karel Hynek Mácha.
V ten čas polibek zajišťoval nejen plodnost a zaslíbení, ale také ještě celoroční krásu a přitažlivost. Pokud se navíc šly dívky na 1. máje umýt do potoka, zajistilo jim to nejen osvěžení, ale i omlazení.
I přes romantiku, lásku a krásu měsíce května, by se v tomto měsíci neměly dělat svatby. Dle lidových pověr: „Na svatbu v máji, do roka máry“.
