Mezinárodní den ptactva se slaví již více než 100 let. Ptáků se týkala vůbec první mezinárodní úmluva s enviromentálním zaměřením, tzv. „Úmluva na ochranu ptactva pro zemědělství užitečného“, uzavřená 19. března 1902 v Paříži. Československá republika k ní přistoupila 6. 3. 1924 předpisem 205/1924 Sb. O dva roky později, 1. dubna 1906, byla podepsána „Mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva“. A právě na památku podpisu této konvence se již od roku 1906 slaví 1. duben jako „Den ptactva“.
Zatímco o tom, že “Mezinárodní den ptactva” se slaví jako připomínka podepsání mezinárodní konvence ví leckdo, málokdo tuší, že „u nás“ je ale tradice aprílového slavení „Dne ptáků“ ještě o něco starší a sahá až do dob Rakousko-Uherské monarchie. Tradici založil slovenský přírodovědec Oto Herrmann (1835 – 1914), který se narodil, žil a působil v Brezně. Prvně byl „Den ptáků“ vyhlášen jako akce pro školy v tehdejším Rakousko-Uhersku 1. dubna 1900 a spolu s opeřenci se „oslavovaly“ i stromy.
Jedním z hlavních cílů „Mezinárodního dne ptactva“ je obrátit pozornost k nebezpečím, ohrožujícím ptáky na celém světě a pomoci tak jejich ochraně a ochraně jejich stanovišť.
Největší hrozby na ptáky ale číhají v době jejich často velmi dlouhých cest. Někteří letí až 10 000 km, rekordmanem je rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea), který dokáže překonat až 40 000 km. Nejohroženějšími jsou druhy cestující přes Středozemní moře, zejména křepelky polní (Coturnix coturnix), chřástalové polní (Crex crex), vlaštovky obecné (Hirundo rustica), drozdovití ptáci (Turdidae) a další malí ptáci, táhnoucí v noci.
