Na dnešní den připadá Zelený čtvrtek, jedná se o čtvrtý den v pořadí ve svátečním předvelikonočním týdnu.
Jeho název vznikl patrně zkomolením z němčiny, kdy se z původního Greinen Donnerstag (Lkavý čtvrtek) došlo na Grünner Donnerstag (Zelený čtvrtek). Byl to den odpuštění. Jaké se s ním pojí zvyky a obyčeje?
Tradice se v souvislosti se Zeleným čtvrtkem dodržovaly především v lidovém prostředí. Časně ráno hospodyně ještě před východem slunce zametly dům, smetí odnesly na křižovatku, aby se v domě nedržely blechy, ranní omytí rosou mělo zase zabránit nemocem.
Také se věřilo, že sníst před východem slunce pečivo namazané medem znamená být po celý rok chráněný před hady a žihadly vos. Nikdo se také na Zelený čtvrtek neměl s nikým hádat a od nikoho si nic půjčovat. Zaručeně se mu pak vyhýbaly hádky a neměl nouzi o peníze. Měl se také sít hrách a len, protože potom přišla zaručeně dobrá úroda.
Ať už název Zeleného čtvrtku vznikl jakkoli, v tento den bylo zvykem vařit skutečně zelené jídlo. Především se vařily polévky z jarních bylin, které byly v tu dobu k dispozici – kopřivy, pampelišky, kerblík, petržel, zkrátka cokoli, co se v tu dobu urodilo. Později k tomu přibyl i špenát, kapusta nebo zelí. Pokrmy připravené ze zelených bylin a zeleniny měly zaručit zdraví po celý následující rok.
Počínaje Zeleným čtvrtkem umlkají všechny zvony, které při středeční bohoslužbě odletěly do Říma, aby se znovu rozezněly až na Bílou sobotu. Zvony pak nahradily dřevěné klapačky a řehtačky, s nimiž chlapci procházeli vesnicí.
Jako připomínka poslední večeře páně, kterou Ježíš Kristus uspořádal na rozloučenou, a následné Jidášovy zrady, se pekly z kynutého těsta tzv. jidáše či jidášky. Z těsta se tvořily nejrůznější tvary, všechny ale připomínaly zavinutý provaz, na němž se oběsil Jidáš poté, co zradil Ježíše.
