Velmi plodná je americká autorka thrillerů Lisa Regan (1971).
Přečetla jsem od ní již několik knih a o víkendu to byl Tichý pláč.
Od první strany mě kniha pohltila a vlastně jsem začala číst v sobotu odpoledne s skončila jsem v sobotu v noci.
Když je sedmiletá Lucy Rossová unesena z kolotoče v dentonském městském parku, detektiv Josie Quinnová se i se svým týmem zapojí do usilovného pátrání. Je to právě ona, kdo najde Lucyin třpytivý motýlí batůžek, uvnitř nějž je nacpaný vzkaz s ničivým poselstvím: Zvedni telefon, nebo tvoje holčička zemře…
Druhý den získají Lucyini rodiče i policejní tým a FBI na chvilku naději, když zvednou hovor a myslí si, že volá chůva – místo toho se však na lince ozve mrazivý mužský hlas. Policie spěchá do bytu chůvy, jen aby našla její bezvládné tělo ve změti prostěradel na posteli.
Každý nový telefonát od někoho propojeného s rodinou končí šokujícím nálezem dalšího těla. Zvrácený vrah se chce evidentně pomstít a nezastaví se, dokud rodina Rossových nebude na kolenou…
Intuice Josii napovídá, že Lucyini rodiče jí neříkají celou pravdu, ale něco jí stále brání v tom, aby pronikla do případu hlouběji. Možná je to její vlastní tajemství? Má Josie dost sil na to, aby tento případ vyřešila? Pokud chce Lucy přivést domů živou, nemá na výběr…
Vřele doporučuji milovníkům takových témat a slibuji velmi dobře napsanou a poutavou knihu.
Wau je to veľmi pútavé.
Určitě, Jani 🙂
Máte krásný koníček.
Nelo, od malička, co jsem se naučila číst. Asi tak od 7. let si pamatuji, že jsem si četla s baterkou pod dekou 🙂 🙂 🙂
Tak víš, marodíme, tak se ke čtení dostanu i přes den, a když mě kniha chytne od první stránky, jsem schopna ji za den, max. dva přečíst. Ale zase, včera jsem jednu odložila a dnes další, ty mne naopak nezaujaly, takže je vrátíme zítra zpět do knihovny…
No ty tedy s tím čtením “jedeš”, to já se nyní s knihou “mazlím” už asi tři týdny, je pravda, že má kolem 500 stran a ještě k ní čtu znovu jednu jinou, oblíbenou.