Jak na Nový rok… aneb nepodceňujte přísloví

Nikdy jsem zas tak moc neprožívala přísloví. Ani dodržování tradic pro mne nebylo dogmatem. Nemám problém na Nový rok pověsit prádlo – no co, jak na Nový rok, tak po celý rok, stejně pořád peru, a smůlu mi to za ty roky nepřineslo. Pokud jsem ji měla, prádlo v tom bylo fakt nevinně.

Jak na Nový rok, tak po celý rok… Moment! Platí to, od poměrně nedávného 1. ledna jsem tomuto přísloví dala za pravdu. Něco na něm asi bude nebo co.

To bylo tak… Kolega pilotuje malá sportovní letadla. V žádném jsem nikdy neletěla a tak jsem ho – dávno tomu – poprosila, zda by mě někdy nevzal s sebou. Vzhledem k jeho vytížení a zájmu spousty lidí se s ním proletět jsem tak nějak žila v domnění, že na let asi nikdy nedojde.

Těsně před Silvestrem roku 2021 pípla zpráva, co dělám na Silvestra a jestli se nechci proletět? Co jsem dělala? Harakiri, abych nemusela být v práci a mohla se vznést. Domluvila jsem si ze dne na den na Silvestra volno… a kvůli silnému větru ráno zpráva, že se nikam neletí. No co, volný den se taky hodí. Popřáli jsme si prima přelom roku s tím, že předpověď počasí na první lednový víkend je mizerná, takže let odložíme na někdy jindy. Rozuměj na neurčito.

A tak jsem druhý den ráno v klidu posnídala zbylý chlebíček ze Silvestrovského večera a jala se vařit novoroční čočku – sem tam nějakou tradici přece jen dodržím. Pípla zpráva, asi přání do Nového roku, podívám se, až půjdu z kuchyně a odepíšu, žádný spěch. Podívala jsem se… a nastal kalup. Stálo tam totiž, že na 14. hodinu je objedané letadlo, že to sice venku pořád dost fučí, takže se může stát, že to neklapne, ale kdyby jo, jestli můžu? Jasně, že jo!!!

Čočka mě v tu chvíli přestala zajímat, dětem jsem oznámila, že buď se stihne dovařit, nebo si ji musí dodělat sami a odepsala jsem, že skvělé a žádný strach, protože už léta nepiju alkohol, takže nehrozí kocovina a nevolnost (alkoholová tedy), takže dobrý. Menší logistický problém – nemám auto, letiště z ruky, dost hodin… To dám! Okamžitě jsem přestala jíst a pít, protože přece neudělám ostudu a nevyhodím obsah žaludku, že jo 😀 Abyste rozuměli, před původním termínem padl dotaz (vzhledem k větru), jestli nemám kinetózu. Mám, od malinka, jako prase (zvracela jsem občas málem už při pohledu na auto nebo autobus), ale zaboha bych to teď nepřiznala. Stačí, když v kokpitu nebudou voňavé stromečky a bude to dobré. Doufám. Kinderil to pojistí.

Vyhledat spojení, metro, bus, kus cesty přes pole… jako fakt? Fakt letadlo?  Fakt na Nový rok? No nekecej! Štípni mě, že se mi to nezdá!

Šedá obloha nevypadala zrovna nadějně, takže jsem vzala na vědomí oznámení pilota, že možná jen obletíme letiště a půjdem zase zpět na zem, protože se  nechcem zabít na Nový rok. To dá rozum přece.

Nechtějte vidět můj nástup do letadla – fakt prudce elegantní, do kokpitu jsem spíš spadla, než nastoupila. Bezpečnostní pás velká neznámá a protože bych ho neuměla zase znovu rozepnout, natož zapnout, před tankováním jsem zůstala v letadle a užila si tak zacouvání i s Cessnou, kterou pilot tlačil. Vůbec jsem si přitom nepřipadala pitomě…

Někdo tam nahoře mě má asi rád. Nejen, že jsme jen neoblétli letiště, ale mraky se roztrhaly a já si tak užila pohled na Brdské lesy, Karlštejn, lom Amerika i s komentářem toho nejskvělejšího pilota na světě a s náklonem letadla, abych si ten neuvěřitelný odstín vody v lomu prohlédla naprosto dokonale. Knipl jsem vůbec vzít do ruky nechtěla, jsem od přírody srab, a ovládat byť na pár vteřin letadlo – dej pokoj! Nedal, prostě mi tam ruce položil. Super to bylo, letadlo reaguje krásně a citlivě.

Dole na zemi jsem pak pilota za odměnu totálně odbourala, protože jsem z kabelky vytáhla dětský sekt a dvě skleničky – nikdy nepodceňuj dámskou kabelku, víš?

Nejen, že mi nebylo špatně, naopak – bylo mi krásně, všechny starosti světa zůstaly dole na zemi a jen jsem si užívala přítomný okamžik a všechnu tu krásu a svobodu.

Zamilovala jsem se asi. Nebo za to můžou přísloví. Kdo ví? Jisté je, že jsem si z nebe prohlédla v tom roce při dalším letu kus Jižní Moravy v létě a pro velký úspěch Karlštejn ještě jednou na podzim. Tím to nekončí, v únoru nebo březnu už plánuji  další let, tentokrát snad nad Českým rájem. Časově ho plánujem tak, abychom buď vylétli za svítání, nebo se vraceli za soumraku. To by teprve byla paráda. Třeba to klapne.

Na otázky, jestli tohle létání není nebezpečné a jestli se nebojím, odpovídám, že není a strach mi nikdy ani nepřišel na mysl. A i kdyby nebezpečné bylo, radši se zabiju při něčem, co mě baví, než aby mi na hlavu spadla na ulici cihla. No ne? 😊