Od svého přesunu do Prahy minulý rok jsem si dala za úkol zkoumat umění nejen tady ve městě, ale i v okolních metropolích. A protože jsem při minulé návštěvě Berlína minula několik důležitých galerií, bylo jasné, že se tam musím vrátit. Pravda, návštěva v listopadu neslibuje zrovna ideální počasí. A šedá obloha, tentokrát doplněná studeným deštěm, by člověka snadno odradila. Ale tentokrát jsem si vše lépe naplánovala a tak na mě čekalo několik velmi zajímavých výstav.
Boros Collection
Poučena z minula jsem si tentokrát rezervovala prohlídku s průvodcem předem. A jsem opravdu ráda, že jsem to udělala. Už samotný vstup do prostoru udělá silný dojem. Kolekce je umístěná v masivním pětipodlažním bunkru o rozloze 3000 m², který byl postaven v roce 1943 jako úkryt pro obyvatele Berlína během náletů. Stavba má fascinující historii – po válce ji využívala Rudá armáda jako zajatecký tábor, později sloužila východoněmecké vládě jako textilní a ovocný sklad (odtud přezdívka „Banánový bunkr“) a nakonec byla opuštěná a stala se útočištěm pro techno parties.
V roce 2003 objekt koupili sběratelé Christian a Karen Boros a s respektem k jeho industriálnímu charakteru z něj vytvořili super kulisu pro svou soukromou sbírku. „Bunker“ pravidelně ukazuje část jejich kolekce a výstava se mění každé čtyři roky podle nových akvizic a site-specific instalací. Aktuální, v pořadí čtvrtá, představuje díla Jean-Marie Apprioua, Elizy Douglas, Yngveho Holena, Kláry Hosnedlové, Anne Imhof, Anny Uddenberg, Bunny Rogers, Juliuse von Bismarcka, He Xiangyu a dalších. Končí v lednu a nová instalace se pak otevře v květnu. Pokud se chystáte do Berlína příští rok, určitě zařaďte do programu. Skvělá kurátorská práce a neuvěřitelně znalí a zapálení průvodci stojí za to.
Malá zajímavost: Byt majitelů na vrcholu budovy byl použit jako byt Cate Blanchett/Lydie Tár ve filmu Tár.
Berlinische Galerie
Pokud bunkry nejsou tak úplně váš šálek kávy a hledáte prostor s méně tíživou historií, mám pro vás další tip: Berlinische Galerie.
I tato galerie mi minule vypadla ze seznamu, což jsem tentokrát chtěla napravit. Byla založena v roce 1975 a dnes sídlí v Kreuzbergu. Zaměřuje se na moderní umění, fotografii a architekturu vytvořenou v Berlíně.
Horní patra patří rozsáhlé stálé sbírce, zatímco přízemí je vyhrazeno pro speciální výstavy. Během této návštěvy jsme viděli inovativní kovové sochy Brigitte Meier-Denninghoff, jedné z nejúspěšnějších poválečných sochařek, retrospektivu Raoula Hausmanna „Vize. Provokace. Dada.“ a můj osobní favorit – výstavu „Hero“ od Moniry Al Qadiri, která zkoumá sociální, kulturní a environmentální rozměry ropného průmyslu.
Johann König Galerie
Jen pár kroků od Berlinische Galerie se ukrývá další poklad: Johann König Galerie. Galerie sídlí v přestavěném kostele sv. Anežky (St. Agnes). Přiznám se, že to byla především ta čistá a minimalistická architektura, která mě sem přilákala. Brutalistní budova od Wernera Düttmanna ze 60. let je podle mě naprosto nádherná.
A umění uvnitř rozhodně nezklame. Zaujala mě taktilní konceptuální krajinná díla Svena Drühla. Ačkoli v nich cítíte energii moře i hor, najdete zde i díla vyzařující klid. A to je v dnešní turbulentní době vítaný kontrast.
Nota Gallery
Art Embassy galerie Nota se nachází pár kroků od historického Checkpoint Charlie. Její syrový, industriální prostor jde proti typickému modelu „white cube“ galerie. Vlastně – což mě nepřestává bavit – je to v Berlíně docela běžné. Výstava byla velmi dynamická, s pestrým mixem děl, včetně několika kinetických instalací. Ačkoli obvykle preferuji uhlazenější prostředí, zdejší umění na mě opravdu zapůsobilo.
Galerie Mensing
A pokud toužíte po větší „pop“ energii a – řekněme si to na rovinu – trochu komerčnějším umění, zamiřte do Galerie Mensing. Najdete tu všechny stálice: Mr. Brainwash, Guy Boudro, Romero Britto, Atelier Lieverse, Charles Fazzino a mnoho dalších. Pokud tedy hledáte barevnou vzpruhu uprostřed podzimních berlínských šedí, zastavte se. Určitě nebudete litovat.
Foto: se souhlasem Jany Zedníčkové
