Již od včerejška na mě ze všech stran “vyskakují” články a reportáže o dnešním Pomněnkovém dni. Ten je věnován všem pohřešovaným dětem. Jako rodič a prarodič si nedovedu tuto situaci vůbec představit. Pravda je, že hodně případů se týká situace, kdy jeden z rodičů dítě unese, třeba do ciziny, už jenom z důvodu, aby třeba po rozvodu nemusel druhému z rodičů dítě “půjčovat” na soudem určené dny. To jsou ovšem ještě ty lepší případy.
Velkou část pohřešovaných dětí pak tvoří většinou mladiství, kteří utečou a nebo se nevrátí z vycházky do výchovných ústavů. V období vysvědčení se k nim přidávají i děti, které mají strach z toho, co bude doma následovat poté, až předloží vysvědčení. I v těchto případech se nakonec děti podaří nalézt a do rodin vrátit, nebo přijdou sami.
Bohužel i přes veškerou snahu všech záchranných a policejních složek je kolem dvaceti případů, které se ani po mnoha letech nepodařilo objasnit. Děti se nenalezly ani živé a bohužel, ani mrtvé.
Pomněnkový den se zrodil ve Spojených státech amerických jako den, který má připomínat osud pohřešovaných dětí. Poprvé označil 25. květen jako Den pohřešovaných dětí tehdejší americký prezident Ronald Reagan v roce 1983. Česká republika si tento den připomíná od roku 2004.
Foto: Shutterstock
Ano, tento den je třeba připomínat, nikdo z nás netuší, co musí prožívat rodiče ztracených dětí.,.. ♥
No jak píši, musí to být něco šíleného….a to nemluvím o situaci, kdy se ani po iks týdnech, měsících dítě nenajde…
To jsem vubec netusila, dekuji.
Rádo se stalo….Vždy mi tento den připomene, jak ten čas hodně rychle letí, neb v několika případech si pamatuji, jak se po inkriminovaných dětech pátralo, když to bylo čerstvé a ono je to třeba 15 a více let a bohužel dodnes nikdo o dětech, dnes již (kdyby byly živy) dávno dospělých, nikdo nic neví….