Jak vám to zní?

Jako, že si pak každý dělá, co chce? Jako, že to zamezuje vzájemnosti, tomu hlavnímu, proč se párujeme? Že to nejde!

Nebo to zní velmi úlevně, jako svoboda sama?

Co si budeme povídat, nejsme zvyklí být svobodní, o svobodě se i málo učíme, vlastně nevíme, co svoboda ve své ryzosti je, a proto nám být svobodní dá velkou práci.

Jak to, že lidé ve vězeních mohou cítit pocit svobody? Na druhou stranu, majetkově bohatý člověk létající prakticky bez omezení po celém světě se může cítit doslova uvězněný. To záleží na tom, máme-li či nemáme svobodu v sobě. Respektive víme-li, že ji vůbec v sobě máme. Protože ji máme. Stejně jako vše to ostatní důležité, co k životu potřebujeme.

Předpokladem svobody ve vztahu je tedy vědomí svobody vlastní. Vnitřní svobody. Cítíme ji samozřejmě lépe, když jsme sami, proto býváme také většinou i více spokojeni, ale nějak se stále toužíme párovat, a když přijde vztah, začne se svoboda jakoby vytrácet. Máme pocit, že nám ji bere právě vztah, který jsme tak moc chtěli, nebo dokonce ten druhý člověk. Je to možné? Jsme opravdu tak bezmocní, že nám někdo může vzít naši svobodu? Jsme tak bezmocní, že potřebujeme někoho, abychom cítili lásku? Jsme tak bezmocní, že potřebujeme někoho, aby nám dodal hodnotu?

Odpověď je bohužel Ano!

Často jsme opravdu takto bezmocní. Sami se zbezmocníme. Vstupujeme do vztahů s očekáváními různého naplnění. Konečně nebudu sám/sama, budeme pár, konečně má můj život smysl, konečně mě má někdo opravdu rád, konečně mám s kým vše prožívat. Dodá mi pocity jistoty, lásky, chtění…

Odevzdáním vlastní moci partnerovi vzniká očekávání. Očekávání, že za to něco dostanu. Že se mi uleví. A více méně podvědomě, že se s ním zbavím i části zodpovědnosti za svůj vlastní život. Proto se to přece ve dvou lépe táhne, ne?! Očekávání ale také zakládá půdu pro vytváření umělých povinností ve vztahu…

Předání moci, očekávání, povinnosti. No pane jo. Kde je pak ta svoboda?!?

Co když to má partner stejně? Taky se chce něčeho zbavit, aby za to dostal něco jiného. Většinou to, co si sám neumí, nebo nechce dávat. Tedy to, co očekává od partnera/partnerky. Naplnění!

To se nám ze vztahu stává taková zvláštní hra. Nepřijde vám? Má dáti dal. Měl dáti nedal. Očekávání splnil, nesplnil.  Když splnil, jsem šťastná/ý. Nesplnil, učinil mě nešťastným/ou.

S těmito očekáváními vnášíme do vztahu nesvobodu ještě dříve, než vztah opravdu začne.

Jako bychom byli rádi nesvobodní. Nebo spíše rádi předáváme zodpovědnost za svůj život někomu jinému. Rádi se necháváme dělat šťastnými, a dokonce se řada z nás ráda nechává dělat nešťastnými. Respektive hledá původ svého „neštěstí“ vždy někde mimo sebe, nejlépe v partnerovi! To je samozřejmě mnohem jednodušší než sebereflexe a práce na sobě.

Nesvoboda / svoboda

·         Odevzdání se a očekávání odevzdání / přijetí sebe a přijetí druhého?

·         Předávání zodpovědnosti / převzetí zodpovědnosti za svůj život?

·         Očekávání naplnění vztahem / pocit naplněnosti nehledě na vztah?

·         Potřeba být milován-a / život v lásce?

·         Závislost / nezávislost

Já vím, život není buď anebo. Černá a bílá. Ale pro pochopení nesvobody ve vztahu a z čeho také může plynout je dobré si ukázat i tu část svobody a z čeho plyne.

Svoboda je přirozenost. Být svobodný znamená převzít a být si vědom plné zodpovědnosti za svůj život a vše, co se v něm děje. Svoboda zahrnuje respekt ke svobodě druhých, neomezování sebe ani ostatních. Svoboda je volba! Volba nezávislosti. Svoboda je umění být sám sebou, vědomí sebe a pravdivost k sobě i k druhým.

Jsme povětšinou ovládání svou myslí (egem). Tedy naučenými programy mysli, které jsme si postupně ukládali a dle kterých bez ohledu na jejich užitečnost a funkčnost jednáme. Dle nich sebe i ostatní posuzujeme.

Když mluvíme o svobodě ve vztahu, proč nezačít odhalením programů, které máme uloženy pro tuto oblast?! Co považujeme za lásku, co si myslíme, že potřebujeme, co chceme dle naší naučené mysli a po čem opravdu v nitru samém, bez ohledu na mysl toužíme.

Zajímá vás, jak to opravdu máte v lásce a ve vztazích, bez ohledu na naučené?

Systém lásky – metoda fungující jak pro jednotlivce, tak i pro páry vám pomůže v poznání vlastních programů i toho, co doopravdy niterně chcete a máte v sobě. Jak být ve vztahu šťastnější a spokojenější sám se sebou.

www.lukas-sodomka.cz

Tagy:
0 Komentářů

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account