Svatba byla tuto sobotu a mě konečně odlehlo. Ani jsem si neuvědomila, pod jakým tlakem jsem byla předcházející tři měsíce.
Vše však nebylo tak jednoduché, jako výměna bot.
Do poslední chvíle jsem sledovala počasí a vymýšlela varianty mokrá – suchá, teplo – zima. Asi nás tam nahoře má někdo rád, protože po zakaboněném ránu se ukázalo sluníčko, které nás potom doprovázelo po celý den. Každopádně jsem na letní šaty přidala sako a místo letních páskových střevíců, vzala uzavřené lodičky.
Ještě den před svatbou nebylo došité nevěstino bolerko, nebyl stále 100% potvrzený počet hostů a jako na potvoru si jedna svědkyně zlomila dva prsty na noze. Já zjistila, že ve svých plánech jsem zapomněla na hosty, kteří budou vyrážet přímo od nás z domova a ještě narychlo nakupovala, vařila a pekla občerstvení. Protože to bylo na poslední chvíli, tak jsem vše dělala již s novými nehty, které jsem si úspěšně zničila. Nebyl už čas něco měnit, tak jsem je rychle přelákla a zjistila, že to vlastně docela ujde. Trochu jsem si trhala vlasy, že jsem za ně dala takový peníz a přitom si dokážu pomoci sama (jsem prostě šikulka 😀 ).
Při odjezdu z domu jsme trochu zazmatkovali, protože se nám předělává dlažba u vchodu domu. Museli jsme zadem, kde nebyla cesta moc vhodná na naše vysoké podpatky. Zmateně jsme pobíhali a jediný, kdo si zachoval kamennou tvář byl náš řidič, který nás stále uklidňoval, že bez nás (nevěsty,její maminky, svědkyně a fotografa) určitě nezačnou. Nakonec jsme všichni vyrazili správným směrem.
Samou nervozitou vlastně ani nevím, jaká byla cesta, ale najednou jsme byli před Průhonickým zámkem a tam celá rodina. Všichni vyžehlení, navonění a tak nějak naměkko. Všechno se seběhlo strašně rychle, zahrála hudba a já nevěstu vedla k ženichovi, který dojetím slzel (kupodivu já vůbec nebrečela a to normálně brečím i u reklamy). Potom jsem dosedla na místo pro rodinu a zaposlouchala se do dvojjazyčného proslovu. Než jsem se nadála, oba řekli ANO (má dcera dokonce 2x – jednou na českou otázku a jednou na německou :-* ) a šlo se gratulovat. Utvořil se špalír všech hostů a já sledovala, jak se ta krásná žena v bílých šatech objímá s gratulanty. A najednou jsem viděla, jak se z té mé malé holčičky stala dospělá žena, nyní vdaná žena, která má svou vlastní cestu. Budu ji samozřejmě zpovzdálí sledovat, přichystaná přiskočit s pomocí, ale jistě ji bude čím dál měně, až nakonec se svou pomocí přispěchá ona ke mně.
Ale nebudu se tu dojímat a vezmu to zkrátka. Po obřadu nás čekalo vydatné jídlo a úžasný dort. Nesmím zapomenout na balonky, bublifuky a rozbitý talíř. Večer potom hudba a tanec.
Domů jsem se dostala až k ránu, bylo to perfektní, ale jednou stačilo 😡
Zdroj foto: Pixabay.com
