Milé ženy,
zažila jsem toho během karantény myslím dost, v bodech:
ani nevím kolik pokrmů jsem navařila, ale začalo to velkolepě. stůl se prohýbal a mne začaly škrtit kalhoty. Dneska se spokojíme s jogurtem nebo houskou. Už ani nejíme u stolu …nějak se to zvrhlo
mám za sebou pár dramatických úklidů, teď už jen nenápadně zakopávám drobky pod kuchyňskou linku…nějak se to zvrhlo.
mám za sebou nespočet vyučovacích hodin. Zpočátku jsem měla tendenci učit syna, teď se spíše učím od něj …nějak se to zvrhlo.
mám za sebou několik hodin v hudebce v oboru bicí nástroje …nejdříve jsem chtěla syna utlouct těma paličkama…ale dneska už cvičí sám…nějak se to hezky zvrhlo.
mám za sebou několik láhví vína a před sebou vitamíny na játra…aby se to nezvhlo ještě víc
mám za sebou několik ušpláplých kilometrů na kole a kalhoty mne stále škrtí…sakra, to by se už mohlo zvrhnout.
mám za sebou několik krizí a aktuálně prožívám tu poslední…vážně už úchylárna
mám za sebou několik e-porad, e-čtení, e-nových seznámení, e-nákupů.
mám za sebou mraky popsaných stránek nápadů, které mne strhávají v pravidelných intervalech a odpoutávají od povinností.
mám za sebou hodiny telefonních hovorů s lidmi, které mám ráda (to chceš!) a taky pár nevyžádaných telemarketingových hovorů a nabídek produktů skrze můj facebook. Grrr.
mám za sebou mraky postřehů o rouškách a dezinfekci. Jedna se mi zvrhla do batohu.
vymyslela jsem přezdívky lidem podle toho, jakým stylem nosí roušku (např. nosál – to je ten, kterému z roušky kouká nos; ostatní si raději nechám pro sebe, je to místy až dost zvrhlé)
mám toho po dvou měsících už nějak dost…a jsem ráda, že se to vše postupně začíná rozvolňovat a dostávát do normálu. Je na čase se nadechnout.
Syn se zítra vrací alespoň do hudebky. Odpadne mi tedy konečně jedna role! Poslala jsem ho před chvílí cvičit, aby byl učitel oslněn, jak se nám v karanténě dařilo. Bylo těžké někdy mlaďocha motivovat. Pokojem se rozezvučely jednotlivé bubny a za chvíli přišel s vytřeštěným výrazem. Říkám si pro sebe: “Tvl, co to zase bude?”
“Mami, ale vždyť já to všechno umím.”
Misson completed. Myslím, že jsem to zvládla a i když jsem aktuálně psychicky dost vyšťavená a musím ještě vydržet do vysvědčení, tak vím, že se to ještě x-krát nějak zvrhne.
Ženy vězte, že v tom nejste samy. Jsme dobré a určitě se nemáme za co stydět. Ta karanténa naše mega schopnosti jen prověřila. Nemusíme být dokonalé. Opravdu: NEMUSÍME:-)
zažila jsem toho během karantény myslím dost, v bodech:
ani nevím kolik pokrmů jsem navařila, ale začalo to velkolepě. stůl se prohýbal a mne začaly škrtit kalhoty. Dneska se spokojíme s jogurtem nebo houskou. Už ani nejíme u stolu …nějak se to zvrhlo
mám za sebou pár dramatických úklidů, teď už jen nenápadně zakopávám drobky pod kuchyňskou linku…nějak se to zvrhlo.
mám za sebou nespočet vyučovacích hodin. Zpočátku jsem měla tendenci učit syna, teď se spíše učím od něj …nějak se to zvrhlo.
mám za sebou několik hodin v hudebce v oboru bicí nástroje …nejdříve jsem chtěla syna utlouct těma paličkama…ale dneska už cvičí sám…nějak se to hezky zvrhlo.
mám za sebou několik láhví vína a před sebou vitamíny na játra…aby se to nezvhlo ještě víc
mám za sebou několik ušpláplých kilometrů na kole a kalhoty mne stále škrtí…sakra, to by se už mohlo zvrhnout.
mám za sebou několik krizí a aktuálně prožívám tu poslední…vážně už úchylárna
mám za sebou několik e-porad, e-čtení, e-nových seznámení, e-nákupů.
mám za sebou mraky popsaných stránek nápadů, které mne strhávají v pravidelných intervalech a odpoutávají od povinností.
mám za sebou hodiny telefonních hovorů s lidmi, které mám ráda (to chceš!) a taky pár nevyžádaných telemarketingových hovorů a nabídek produktů skrze můj facebook. Grrr.
mám za sebou mraky postřehů o rouškách a dezinfekci. Jedna se mi zvrhla do batohu.
vymyslela jsem přezdívky lidem podle toho, jakým stylem nosí roušku (např. nosál – to je ten, kterému z roušky kouká nos; ostatní si raději nechám pro sebe, je to místy až dost zvrhlé)
mám toho po dvou měsících už nějak dost…a jsem ráda, že se to vše postupně začíná rozvolňovat a dostávát do normálu. Je na čase se nadechnout.
Syn se zítra vrací alespoň do hudebky. Odpadne mi tedy konečně jedna role! Poslala jsem ho před chvílí cvičit, aby byl učitel oslněn, jak se nám v karanténě dařilo. Bylo těžké někdy mlaďocha motivovat. Pokojem se rozezvučely jednotlivé bubny a za chvíli přišel s vytřeštěným výrazem. Říkám si pro sebe: “Tvl, co to zase bude?”
“Mami, ale vždyť já to všechno umím.”
Misson completed. Myslím, že jsem to zvládla a i když jsem aktuálně psychicky dost vyšťavená a musím ještě vydržet do vysvědčení, tak vím, že se to ještě x-krát nějak zvrhne.
Ženy vězte, že v tom nejste samy. Jsme dobré a určitě se nemáme za co stydět. Ta karanténa naše mega schopnosti jen prověřila. Nemusíme být dokonalé. Opravdu: NEMUSÍME:-)
