Naléhavou a emocionální působivost hudby osobitě vystihl ve své době slavný a obávaný kritik Eduard Hanslick v knize O hudebním krásnu.
„ Schopnost působit na city musíme přiznat všem uměním bez výjimky. Přece jen však nelze oddisputovat, že hudba působí v tomto směru svým zvláštním a zcela osobitým způsobem. Ovlivňuje duševní rozpoložení rychleji a intenzivněji, než kterékoliv jiné umění. Několik akordů může navodit náladu, již dosáhne báseň teprve delší expozicí a obraz, až když se do něj hlouběji vcítí, ačkoliv na rozdíl od hudby disponují celou řadou představ, s nimiž naše myšlení spojuje pocity radosti a bolesti. A nejen to. Ostatní umění nás přemlouvají, hudba přepadá. Nejsilněji zkoušíme její moc, jsme-li silně vzrušeni, nebo naopak uvolněni.“
Náš poslední koncert byl opravdu silný hudební zážitek a to v podání Pavla Šporcla s jeho tak slavnými modrými housličkami. I s populárním šátkem na hlavě. Se svým programem Gipsy Fire zatím odehrál více než 300 koncertů v nejrůznějších zemích světa včetně Číny, až se nakonec dostal do samotného zámeckého města Mělník.
Pavel Šporcl patří k nejvýraznějším osobnostem současné mladé generace houslistů. Studoval na pražské konzervatoři a hudební fakultě AMU ve třídě prof. Václava Snítila a v letech 1991 – 1996 v USA. Nejprve na Jižní metodistické univerzitě v Dallasu u Eduarda Schmiedera, pak na Brooklyn College u Itzhaka Perlmana a Masaa Kawasakiho. Je nositelem mnoha významných cen – laureátem soutěže Holland Music Session World Tour Competition (1993), po níž následovalo světové turné (Amsterdam, New York, Los Angeles), laureátem soutěže ARD Mnichov (1992).
Program GIPSY FIRE navazuje na stejnomennou desku, kterou v roce 2014 vydalo hudební vydavatelství Supraphon. Je tak pokračováním velmi zdařilého GIPSY WAY – prvního programu Pavla Šporcla s cikánskou tématikou. Spojuje velké mistrovství s temperamentem a cikánskou vroucí krví. Nový projekt výrazněji sází na nevšední technickou vybavenost a osobitost Pavla Šporcla. Ten se v programu představuje také jako autor hudby, mj. i titulní skladby „ Gipsy Fire“.
A celkový dojem?
Famózní zážitek, strhující hudba, vynikající atmosféra a skutečně silné charisma samotného Pavla Šporcla. Byla jsem tam se svým synem, který sám hraje na housle a na violu a nutno podetknout, že ho koncert strhnul a samým napětím ani nedýchal. Pravda, ve svých 13 letech tam moc vrstevníků neměl, ale aspoň tam potkal jednu kamarádku z komorního orchestru, takže v tom nelítá sám.
A vidět hrát modré housle v podání Pavla Šporcla je opravdové hudební krásno.
