Existuje jedno slovo, které mi okamžitě rozproudí krev třeba o půlnoci, kdy zrovna dokonale imituju zimní spánek medvěda chrnícího jak neuvázanej.
Stačí, aby se někde ze tmy ozvalo: „ Mamí!” V tu ránu je z medvěda srna, co absolvovala kurz karate a vrhám se neomylně do tmy zachránit, co se dá. Je fakt, že někdy ta srna trochu pokulhává. Svět totiž trpí nedostatkem růžolících maminek z reklamy, co mají zásobu mléčných tyčinek v ledničce a hnusné fleky od čokolády zvládají s úsměvem.
Zmačkané a trochu šišaté papírové srdíčko v rukou mých miláčků, „mami, to je pro tebe”, mě bezpečně vystřelí do nebe plného vatových obláčků za zvuku zlatých harfiček.
Naopak oblíbené „ Mamíííí, on mi to bere! ” funguje spolehlivě jako ten nejčervenější hadr vlající před býkem s migrénou. Ten býk se vážně moc snaží dýchat z hluboka, ale když se to ozve během hodiny po osmdesáté šesté, vnitřní klid bere za své. Zvlášť, ve chvíli, kdy vyjde najevo, že se jedná o tyčinku od lízátka zapomenutou a znovu nalezenou pod skříní. Jinak… u nás se fakt vysává pravidelně!
Svět „mamí” má zkrátka nepřeberné množství variací. Stojím radostně a zpříma s hrdým čelem v očekávám „mamí”, která ještě přijdou.
A děkuju Bohu za každý den, který mi tento dar přinesl.
