Jak naše miminka objevují radost z vody
Jelikož se v našem městě nachází více možností, kam chodit s miminky plavat a mé neteře si vždy vodu a bazén užily, domluvily jsme se s kamarádkou, že začneme s našimi dcerkami také navštěvovat kurzy plavání. Volba padla na bazén Lochotín, kde mají příjemné prostředí, šatnu a sprchy hned pár kroků od dětského bazénu a výbornou lektorku, ze které jsou všechna miminka nadšená. Už máme pár hodin za sebou a Elinka si pokaždé užívá přítomnost dětí a zábavy.
Nejprve se přivítáme pomocí říkanky berany berany duc. Všechna miminka doplavou k sobě (samozřejmě s pomocí maminek), to vždy hlídám nenechavé ručičky mojí holčičky, kterou náramně zajímají v tomto období dlouhé vlasy či kopající nožičky sousedních plaváčků.
Poté přijdou na řadu hračky. Paní cvičitelka vezme červený plastový koš s molitanovými zvířátky či plastovými míčky, ponoří ho na dno a udělá kouzlo, které vždy všechny zaujme (sedí na košíku, zamává rukama se slovy čáry máry fuk a vypustí záplavu hraček). Jenže náš čertík o hračky nejeví zájem. Více jí zajímá košík a tak když si ostatní lový předměty, naše princezna se vozí jako nějaký paša celá usměvavá v košíku.
Následuje jízda na molitanových podložkách ve tvaru žáby – někdo na břísku, jiný na zádíčkách a batolata kopou nožičkami jako o závod. Vždy proplouváme pod kropáčkem, který plní funkci spršky, abychom naučily dětičky zadržet dech. To je jedna z příprav na potopení pod vodu, mi zvolily ještě heslo á žbluňk, aby byla Elinka připravená co přijde. Po nějakém čase můžeme zanořit hlavičku na chvilku pod vodu a za odměnu dostane hračku ve tvaru zvířátka, kterou je nejlepší žužlat a někdy i okusovat, to se pak stane, že kočka přijde o ocas. Nedávno jsem vyprávěla kamarádovi, že už se v bazénu Elinka potápí a jeho otázka: a kdy poznáš, že ji máš vylovit, mě dost pobavila. Má odpověď byla, že přece když už vypoští bubliny.
Ke konci naší půlhodinky se posadíme či položíme plaváčky na vláček(molitanové desky) a vozíme z jedné strany bazénu na druhou. Dnes jela v čele kamarádky dcerka Terezka a její hlasité projevy připomínaly houkání lokomotivy. Možná z ní bude jednou šikovný mašinfíra.
Na závěr se rozloučíme v kroužku a pospícháme do příjemně vyhřátých sprch. Jen tak tak stačím svléci malé plenku, trochu ji opláchnout, položit na lehátko, vysušit ouška, abychom předešly zánětu a honem do šaten. Samozřejmě je zde vždy velký ruch. Většinou se nás sejde tak osm maminek a naši raraši, někteří i lezoucí, mají místo oblékání lepší zábavu. Přetahovat se o hračky, zabavovat šustící igelitky či ochutnávat dudlíky ostatních. Vždyť od cizích je to vždycky lepší. A tak maminky většinou odchází s rozcuchanými vlasy, rozmazaným make-upem, a já dnes i s tričkem naruby. Ale důležité je, že pak máme tak hodinku či dvě klid, jelikož půlhodinka plavání je pro ta robátka tak náročná, jako pro někoho vyšplhat na osmitisícovku.
Už se těšíme na další týden, co nás čeká nového! 🙂
Zdroj foto:Pixabay.com
Děkuji, uvazuji.