Gay pohádka na dobrou noc

První gay pohádka vyšla česky. Budete ji číst svým dětem?

Bylo nebylo, v jednom království zaplesalo srdce prince pro prince. A v reálném světě je z toho pořádné pozdvižení. Za hranicemi už si ho odbyli, pohádka nazvaná Princ a princ totiž není nikterak nová záležitost. V České republice si ho odbýváme právě teď s vydáním českého překladu. Mimo jiné si tím sami odpovídáme na otázku, nakolik jsme tak tolerantní k odlišnostem, jak o sobě rádi tvrdíme v nejrůznějších výzkumech a před přáteli, paradoxně nejen gayi nebo lesbami. Opravdu jsme takoví, nebo toleranci jen hrajeme, ale za dveře vlastního domova si ji nepustíme?

V diskuzích o politické korektnosti, správných definicích slova tolerance a řečech o homofobii každopádně pomíjíme, co se pohádky týká, my dospělí jednu zásadní věc: co na ni řeknou naše děti? Ačkoliv sama zatím žádné nemám, zřejmě to nebude nic o homofobii ani pornografii, protože ve čtyřech letech (pro děti tohoto věku je pohádka určena) nemáte ani páru, co tato slova znamenají. A i kdybyste to věděli, bylo by vám to zřejmě úplně fuk. Protože když jsou vám čtyři, jde vám o příběh.

A to je u pohádky Princ a princ podle mého větší kámen úrazu než fakt, že je “gay”. České děti jsou odkojené různými sociálními odlišnostmi a obešlo se to kupodivu bez velkých diskuzí: Smolíček vychovávaný jelenem, Karkulka sežraná vlkem, Jeníček a Mařenka zanechání v lese vlastním otcem. A také bez negativních vlivů na nás, současné dospělé, troufám si tvrdit. Pohádka, kde si princ vezme místo princezny prince, je ve srovnání se zašíváním vlkova břicha vlastně trochu nuda. Nikoliv ale pro česká média a rodiče, kteří ji diskuzemi povýšili na víc, než by si zřejmě zasloužila. A tedy z ní udělali problém. Stejný jako před třemi lety s první českou gay cestovkou.

Díky světu marketingu a PR, bez kterého se dnes bohužel neobejde žádný počin, takže ani dětská kniha, dostala cestovka nálepku čehosi výjimečného, což si rozhodně nezasloužila. Je to prostě cestovka. Jako existují ty pro bohaté klienty a pro klienty chudé, existují cestovky pro heterosexuály a homosexuály. S knihou je to stejné: prostě existuje, stejně jako homosexualita samotná. A dokud z ní my dospělí nezačneme dělat senzaci nebo naopak problém, před sebou samými nebo před dětmi, pohádka sama o sobě těžko nějaký způsobí. Mnohem víc problémů nadělá to, o čem rozhodně houfně nediskutujeme: třeba nefunkční rodiny nebo traumata z rozvodů. Odsuzovat zamilování prince do prince je tak hloupost už jenom z toho důvodu, že je to příběh o LÁSCE, kterou pořád všichni hledáme: v knihách, v televizi, v příbězích druhých a hlavně ve vlastním životě. Proč se jí vzdávat? Jenom proto, že je jiná?

Jana