Druhý díl : Jak jsem potkala pana “dokonalého”

A tak jsem čekala kdy se objeví, kdy přijde On mého srdce šampion. Přišel, zjevil se z čista jasna na jedné akci kde jsem byla pracovně. Přišel drze zadním vchodem, vstupné nezaplatil. Tvářil se, že mu tam vše patří a byl těžce nad věcí. Povídám své kolegyni, které jsem se svěřila, že je opravdu těžké najít chlapa, „tak tenhle by se mi líbil“. To jsem opravdu netušila, jaká cesta mě čeká.

Seznámili jsme se poměrně poeticky. Já ho celou akci skenovala svými laserovými pohledy, které na 100 % musel cítit až do morku svých kostí, a on po ukončení akce přišel za mnou a beze slova mě tematicky vyzval tzv.na páku. V rámci oné akce se tam též konala soutěž mužů v páce, kterou vyhrál.

Domluvili jsme se, že se sejdeme v místním tenkrát ještě discoklubu. On odjel já dokončila pracovně své působení na místě a jela za panem úžasňákem. Celý večer a noc jsme strávili povídáním, tancem, diskutováním o různých věcech a ráno jsme skončili na místním náměstí v jednom z autíček na kolotočářské atrakci. Domluvili jsme se, že se sejdeme ještě týž den po mém tréninku ve fitcentru… tedy pár hodin poté, co mě ten již v tu chvíli zbožňovaný On vyprovodil na autobus.

Doma jsem spala max.3 hodiny a jela na lekci, kterou jsem vedla. Sejít jsme se měli před fitkem. Byla jsem na místě určení trochu dřív než on a už v tu dobu přemýšlela, jak bych ho našla, když by nepřišel. Ani jsem si nepamatovala jméno. Ale on přišel a strávili jsme spolu překrásný den. Chodili jsme po městě, drželi se za ruce (což mi poté přiznal, že nikdy nedělal, aby se držel s holkou za ruku), líbali se na lavičce v parku a hlavně, to, co já dělám velmi ráda, mluvili jsme o všem možném. Zkrátka jsme se poměrně dost intenzivně poznávali.

V tu dobu jsem pracovala v místním rádiu a měla ještě spoustu přátel jak žen, tak mužů včetně těch, s kterými jsem měla nějaké ty techtle a s některými i mechtle, jestli mi rozumíte. Náš první týden byl plný večerních, nočních, dlouhých procházek, kdy jsme si povídali o všem možném a vzájemně se poznávali. Ano padala témata ohledně toho, zda může existovat přátelství mezi mužem a ženou, aniž by to dospělo k vzájemné přitažlivosti a sexu. Jelikož jsem pár takových přátel měla, zastávala jsem názor, že ano. Bohužel on ne, a to tak že nekompromisně.

A zde byl začátek mého konce… Jelikož jsem pana nekompromisního, ale úžasného vnímala jako moji morální spásu, kdy během dlouhých hovorů jsem začínala být poučována, co je správné a co ne, začínala jsem pomalinku velmi nenápadně a z lehýnka upozaďovat svoje pravé já. Bylo mi opravdu z lehka a nenápadně naznačováno, že jsem více méně před panem dokonalým byla špatná holka, která měla ve svých 21 letech více partnerů, než hodná holka mívá, ale jsem hodná holka, která si zdá se uvědomila, že byla špatná, a tak stojí za to dát jí šanci, aby se napravila a stala se poslušnou hodnou paničkou.

Pan dokonalý byl v mých očích skvělý muž, který to se mnou myslí dobře. Pomalu, ale jistě jsem „měnila“ své názory a začala se přizpůsobovat svému příteli, aby se mnou zůstal a byl se mnou. V době, kdy jsme se s panem dokonalým poznali, jsem měla zažádáno o vycestování jako Au Pair do Velké Británie. Moje ambice byly vycestovat, naučit se jazyk, vidět jiné kraje a podobně.

Dostala jsem ultimátum buď pan dokonalý nebo Anglie. Jak jistě tušíte, do Anglie se nejelo. Za to jsem nastoupila, do vlaku jménem škola života, který se nejprve tvářil, že to bude překrásná vyhlídková, zábavná a láskyplná vyjížďka.

Pokračování příště… co myslíte, jak se příběh dál rozvine? Budu ráda za názory a komentáře …. Mějte krásné předjarní dny