Píše se rok 2024, s odmlkou tří let se opět hlásím… Žiju. A vlastně jak? Nu všelisjak. Stále jsem grafička, výtvarnice a umělkyně 🙂
Od doby, co jsem zde psala naposled se mnohé v mém životě událo. Od rozchodu před 3 lety, následném rozvodu, hledání bydlení, mnoha neprospaných nocí a panických ataků, až po uzavření zajímavých výtvarných spoluprací. Co z toho mi přenese klid do života a co vůbec mi vše přinese, ukáže až čas.
Největším však tématem, co poslední rok zaměstnává nejen moji mysl, ale i mé tělo je staronový domek ve vedlejší vsi, který jsem si pořídila na hypotéku, v domnění, že po menších opravách tak max.do 500 000,- bude k nastěhování.
Chyba lávky. Již po měsíci do domku zateklo, sloupla se omítka a po odkrytí omítky asi 5cm široké se začala rozpadat zeď z kotovic a odchlípnul se komín s krbem. Tak že musel dolů a sním i třičtvrtě zdi. Kterou jsem nechala od základů postavit novou. No jo ale sní šel pryč i údajně zrekonstruovaný pokoj , ihned k nastěhování. Vše hezky schováno pod stropy s bodovkami a bílými zdmi. To co mě pod nimi čekalo byly shnilé trámy. A co vše to způsobilo? Nevhodně provedená rekonstrukce domu s následky několikaletého zatékání po komíně za omítky. Skrytá vada jak vyšitá. A co jsem za ni dostala bylo 150 000,- vratku a oči pro pláč.
Jenomže zde zdaleka nekončíme. Během té doby jsem nechala i opravit odpady, které byly pod garáží rozpadlé a při mohutných deštích tudy vzlínala voda do podlahy. No snad už bude klid. Ale h….houby. Čekali jste jiné slovo? Taky jsem si jej myslela. Zedníci, tak když už děláme stropy vedle mrkněme i do kuchyně. A hele co tam na nás vykouklo… Shnilá pozednice 🙁 Ty v… ! To si děláte p…. ! Projelo mi hlavou a neudržela jsem pláč. No zedník sehnal tesaře, hodili tam novou pozednici a jede se dál. Výměna oken, dveří, chybějících překladů, elektriky s ustřiženými zelenými dráty před zásuvkami apod. menších radostí. Tou nej byla však střecha, jakmile se totiž šáhlo do druhého komínu, tak milá střecha nad zadní částí popraskala. Dnes jsou tam PUR panely.
Komín, k němu mám taky vtipnou historku. Druhý komín, se jasně trčil nad střechou, vidno jej ze všech stran. 6 na to že v kuchyni nebyl k nalezení. A tak si milý helfer jal komín najít. Kutal, kutal, až se prokutal 50cm širokou zdí k sousedovi na verandu. Těsně vedle, asi 10 cm nad místem kde hledal a nedohledal se později komín našel, ale nebyl vyzděný až ku podlaze WTF! No komín už je taky nový a sousedova zeď spravena.
A to nemluvím o kuním ráji v meziprostoru minipůdičky. Tak to byla chuťovka při úklidu pro všechny, od dětí po řemeslníky 🙁 A vlastně již při vyklízení samotné půdy, kdy se odvezl všechen letitý poklad co netřeba v domě, to skončilo na půdě. Pak také odkopání a odvoz udusané hlinky na prknech stropu. Jak tohle tam při té zátěži drželo pohromadě, to je mi záhadou.
Nemyslete si již několikrát mne napadlo, dům vrátit. Ale při každé takové myšlence mi v hlavě začalo cosi křičet Neopouštěj mě. A pravdou je, že jsem si to místo zamilovala. V tomto případě platí známé, staré heslo Pro lásku se musí trpět. A já trpím jako zvíře, teda jako člověk… no vždyť víte co tím chci říct.
Rekonstrukce stále pokračuje a padly na ní další moje úspory. Takže už jsem tak 600 000,- A co dál? Ještě by tam byla rezerva z vypořádání manželů, kterou ovšem dostávám po částech. A co navýšení hypotéky, loterie, mecenáš, víc práce, ještě více práce ….?
Kromě těchto libůstek je zvláštní kategorie řemeslníci. Což o to jsou to machři. Umí, umí. A když už něco udělají, tak vskutku rychle a profesionálně. Ale ta čekací doba a neustálé vyvolávání, kdy můžou přijít a dodělat to tam. Nemluvě o to m, že stále bydlím v domě svého ex. Dům je sice velký ale dost to mezi námi DŘE. Finančně jsme nějak domluveni, ale znáte to. Už bych si i ráda našla nového partnera… Ale… Co si asi myslí muž, když mu povíte, že bydlíte u ex a spravujete jiný dům? No nic hezkého to nebude. Ale kdo ví, snad se najde muž s porozuměním, kterého neovládá vlastní ego. Věřím v něj.
Tak tohle je samostatné téma…seznamky…o tom až jindy
Nicméně mne na domku těší každá udělaná práce a posun k mému novému domovu. Zatím čekám na klempíře a hádej co…u něj 2 týdny antibiotika a teď pro změnu prší. Proč? Za co?
A ke všemu mě trápí dvouměsíční zánět nervů pravé ruky. Zřejmě. Po pár vyšetřeních se stále neví… Ale ruka bolí jako čert. Někdy míň, někdy víc.
A aby to nebylo jen samé achich, ouvej, tak mám i malou zazahrádku, kde jsem si s dcerou vyrobila vyvýšené záhony z panel a už nám to tam pěkně roste. Nasadili jsme ovocné keříky, bylinky a květiny, vše se chytlo. I plot ve dvoře jsem si smontovala SAMA z palet a dělá mi radost. Dokonce je již částečně obydlen jahodníky. Mimo jiné se musím pochlubit i přítomností ještěří rodinky, jež na mne při práci dohlíží. Občas je podezřívám, že jsou to šotci. Vůbec se nebojí a klidně pobíhají nebo postávají kolem, když pracuji na dvoře či zahradě.
No a to je zatím vše, co jsem potřebovala zdělit, vykecat se z toho. Pokud by vás něco zajímalo, zeptej se. Anebo nějaký mecenáš ? …LOL… Děkuji s přáním příjemného dne Vaše posedlá matka Věrka
Foto: Věra Dupynová
