Tak už se pomalinku rozvíjím. Škoda jen, že o mě nevíš… Už je mi měsíc. Říkáš, že jsi unavená, protože na tebe nejspíš něco leze… Že máte v práci moc zimu… To ale není pravda.. Ach jo… Kdy už zjistíš, že jsem tu já a co budeš říkat? Mami, už je to více jak měsíc… Mami, haló? Furt spíš… Že to nic není?
Mami, konečně to zjistíš… Jsi šťastná… Brzy se uvidíme… V práci nedoděláš ani měsíc… Byly by to 2 nebo 3 dny? Konečně mě vidíš a slyšíš… No, není to úžasné? Mami, připomenu ti, proč jsi tam šla… Jsi zase unavená a odcházíš… Zůstáváme doma, máš volno. Aha…
V pátek jdeš do práce. Jó! Dáváš tam papír, aby si byla se mnou doma… Super… Vidíme se ještě nesčetněkrát.
Posílají tě od čerta k ďáblu, ale mě nic není. Já jsem zdravé miminko… Já si s tebou hraju – chci si nechat překvapení nakonec. Překvapení, které brzy uvidíš…
