Těhotenství v zahraničí: Obavy z porodu a překvapení u lékaře
Volně navážu na příspěvek o překvapeních týkajících se těhotenství za mořem. Z návštěvy lékařky mám totiž další, ke kterému uvítám jakékoliv vaše postřehy. Vůbec totiž nevím, co si o tom mám myslet.
Jak se víc a víc blíží termín porodu, nemůžu říct, že bych z něj neměla strach vůbec, rozhodně ten strach ale není nijak velký. Vlastně mám jenom dvě obavy. První je, že v návalu překvapení, bolesti, emocí a všeho dalšího mi nějak vypadne z hlavy angličtina. Nebo spíš slovíčka důležitá k porodu, takže i když se doktoři budou všemožně snažit mi pomoct, já nebudu schopná vůbec ničeho, protože nebudu tušit, co se po mně chce. V úplně nejhorších představách budu jen s vypětím všech sil něco blekotat, případně si oněměle ukazovat na ústa.
Druhá obava souvisí s tím, že zatímco z úst mi nevyjde nic, z jiných partií by zase vyjít mohlo, a tím teď nemám na mysli jenom dítě. Myslím na to tím víc, čím víc se v posledních dnech rozšiřuje můj apetit o gurmánské kombinace typu květák s bramborovou kaší, lžička syrového máku (!), druhá lžička syrového máku, osm piškotů s Nutellou, čokoládová sušenka, bezkofeinové cappuccino (to vše POUZE včerejší oběd) a vkládá mi to do hlavy poněkud znepokojivé představy, které jsem měla za to, že vždycky řešil – a do teď řeší – klystýr.
Počítala jsem s ním tak automaticky, že mě vůbec nenapadlo se na něj zeptat – tedy až do včerejška, kdy mě vzhledem k obavě číslo jedna nějak přišlo na mysl, že vlastně nevím, jak se to řekne anglicky. Vyhledala jsem si ve slovníku výraz “ENEMA” a klidnější, že jsem zase o něco moudřejší, vyrazila na prohlídku, kde mi lékařka asi v deseti větách a v průběhu dvou minut popsala průběh porodu včetně toho, co se bude dít, když miminko nepřijde na svět ani do 15. února. Protože slovíčko enema vůbec nezaznělo, rozhodla jsem se na něj zeptat. Probíhalo to nějak takto:
Já: “Možná jste to zmínila, omlouvám se, ale kdy se dělá klystýr?” Ona: “Pardon. Co že to má být?” Já: “Eh … enema”, načež jsem zkusila všechny možné druhy výslovnosti, které by na tohle slovíčko mohly pasovat: inema, inéma, inýma, enéma, enema … Ona: “Oh, well, enema! (výslovnost: enema) Got it! (Chápu!) Proč to chcete? Já: “Abych nemusela být nervózní, že se stane nějaká nehoda. Dokonce mi kamarádka říkala, že to snad urychlí porod.” Ona: “Odkud že to jste, původně?” Já: “Česká republika.” Ona: “A tam se to dělá?” Já: “Nevím, jestli všude. Ale ano, dělá, moje kamarádky to měly.” Ona: “A tam u vás, v České republice, to je ještě středověk?”
Zřejmě aby to pak nějak zmírnila, snažila se mě ukonejšit, že tady za mořem jsou prý lékaři i sestry na tyhle nehody zvyklí. Dějí se totiž při každém porodu. Tím pádem je řeší tak bleskově, že si v záplavě bolestí, naříkání, pláče, slz, očekávání, štěstí a všeho dalšího údajně ani nevšimnu, že se nějaká taková stala. Bude to šup – šup a ve finále prý úplně jedno.
No tak já nevím. Bude? 🙂
P.S. Nevím, kolik z vás tady má vlastní zkušenost z porodu v USA, v Česku nebo z jiných zemí na světě, ale musím říct, že poměrně ostrá reakce zdejší lékařky vůči klystýru mě docela překvapila. Slyšela jsem na něj různé názory, ale že by to byla praktika ze středověku, s tím jsem se setkala úplně poprvé.
Jana LeBlanc
Více článků najdete na www.comiudelaloradost.cz
Zdroj foto: Pixabay.com
