Na začátku olympiády se neubránila slzám smutku a dojetí, ale jak sama říká, tenis je pro ni uzavřená kapitola a soustředí se na další období svého života. Přesto však dnes už bývalá tenistka Barbora Strýcová Olympijské hry v Tokiu napjatě sledovala.
„Když jsem sledovala zahájení olympiády, měla jsem husí kůži a nostalgickou náladu, musím přiznat, že se mi chtělo trochu brečet, že tam nejsem, protože jsem se na to loni tolik těšila, ale čeká mě teď úplně jiné období, hezčí, možná těžší, ale úplně jiné než olympiáda a grand slamy,“ otevřeně přiznává Barbora Strýcová, která v květnu ukončila profesionální kariéru a v září se stane maminkou.
Olympiáda? Hlavně tenis a atletika
Na sport však v žádném případě nezanevřela, na začátku prázdnin pořádala svoje letní tenisové kempy pro děti, a během olympiády sledovala každý sport. „Samozřejmě že nejvíc sleduju tenis, ale fandím všem českým sportovcům, protože mám všechny olympijské sporty moc ráda. Nejvíc se asi těším na atletiku, miluju hlavně sprint na 100 metrů,“ popisuje Bára.
Dorazila se podívat i do pražského Olympijského parku ve Stromovce, jehož součástí byl Toyota Skatepark, v němž si spolu s nejlepším českým skateboardistou Maximem Habancem vyzkoušela smontovat prkno na čas. „Hrozně jsem se těšila, až si to vyzkouším. Jsem technický antitalent, takže to bylo hodně zábavné, ale nakonec se mi to i s pomocí Maxe podařilo,“ směje se Strýcová.
Spolu s Habancem jsou součástí ambasadorského týmu Toyota, kam patří mimo jiné i šestá nejlepší olympijská plavkyně na 200 metrů Barbora Seemanová nebo oštěpařka Nikola Ogrodníková a kanoista Martin Fuksa, kteří se v Tokiu teprve představí.
Děti by měly zkusit všechno
„Na skejtu jsem jezdila jako malá, ale ne moc. Mám z něj trochu strach. Teď o to víc, že si před pár týdny můj přítel na skejtu zpřetrhal vazy v koleni, a to jezdit umí,“ říká s respektem Barbora Strýcová.
Na druhou stranu si ale myslí, že je správné, když dítě zkouší kdejaký sport: „Dítě by mělo dělat různé sporty, není dobré vést ho od začátku jen k jednomu. Myslím, že je dobré se s ním o tom moc nebavit, ale dát mu možnost vyzkoušet si atletiku, tenis, fotbal, aby byly všestranné a sami si pak mohli vybrat, co je baví. A pokud se mu nebude chtít, budu nekompromisní.“ Sama se už dříve nechala slyšet, že její dítě se musí v každém případě naučit tenis.
Jistě se o to hned, jak to bude možné, sama postará. Už teď je jí totiž jasné, že jí pohyb bude chybět. „Ze začátku těhotenství jsem se ještě jakž takž hýbala a vynechávala jsem jen běh, který mi nedělal dobře, ale teď už se v podstatě jen valím,“ uzavírá s úsměvem.
